[105r]číslo strany rukopisuNeb ty věci jsú poslednie. O nichž die bóh: „Ó, by smyslili [a rozuměli a]text doplněný editorem na najposlednějšie věci patřili!“ Když die, aby smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili.

Ó, by božské věci smyslili a světa tohoto věci srozuměli! A co radosti v nebesiech a biedy v pekle lidé spatřili! Jistě boha by poslúchali, radosti věčné srdečně by žádali, světa by netbali a pekla by sě strachovali. Neb v tu přehroznú poslední hodinu kto z přátel, kto z tovařišóv, kto z slúh, kto z pánóv, kto z kněží neb z papežóv přída bude moc[n]moc] moċ mieti pomoci? Tu ani kletba, ani kopie, meč neb sudlicě, ani kropáč[2]poškozený text neb sviece ďábla odrazí, nebude, kto by utěšil ze všech najmilejších přátel, k nimž bude člověk hleděti, nebude li od pána boha svobody jmieti. Protož važme, najmilejší, kterú bázní máme sě boha báti, kterým milováním máme ho milovati, kterú ctí máme ho ctíti, pána Jezukrista, jenž ráčil nás od těch hrozných věcí vykúpiti a jenž nám sám v tu dobu pomoci móž, když ráčí. Protož, najmilejší, vzpomínajme často na ten den poslední a myslme, kam čie duše z nás pójde, když z těla vypustí[3]zjevně chybný zápis, má být: vystúpí. Neb to myšlenie a pamatovánie skrúšenie při[105v]číslo strany rukopisuvodí, náboženstvie krmí, mysli k bohu povzdvihuje, naději veličí a milost zapaluje. Né brž věděti máme, že v nižádném umění nenie naučenie, jenž by člověka spieše připravilo k pravé ostraze, k spravedlivosti, k bázni boží a k svatosti než své biedy znánie, věčného zatracenie pamět a hrozné smrti. {Nemoc}marginální přípisek soudobou rukou Neb člověk bude jako nečlověk, když lká v nemoci, v níž neduh roste a hřiešný sě strachuje, tělo sě třěse, smysl neb čich hyne, mozk schne, tvář bledne, čelo prahne, oko bliká a teče, ucho hlušie, nos prahne, jazyk v hrdlo sě táhne, usta mlknú, žíly vadnú a kosti svadnú. Tehdy krása tělestná bude smradem, libé tělo bude mrzké a utěšenie velmě hrozné neb ohavné. Aj, dost hrozné, najmilejší, jest toto divadlo, ale jest velmě nám užitečné zrcadlo. Neb nižádné lékarstvie, nižádné člověka učenie tak nepudí od nás pýchy, ani tak přemáhá zlosti, aniž tak hasí chlipnosti, aniž tak tlačí světské marnosti, jakož tohoto zrcadla ohlédanie. Neb by je měl člověk, jakož bóh velmě radí, před sebú, i zdaliť by pýchal neb smilnil? Zdaliť by jiné tupil vida, že snad zajtra bude tak biedný s biednými, nemocný[o]nemocný] nemoċni s nemocnými, ohavený s ohavnými a mrtvý