[102r]číslo strany rukopisumiluje. Protož pilně, snažně a nábožně v noci i ve dne máme sě jemu modliti, aby nám ráčil dáti pomoc svú, abychom naplnili tu radu, jenž die: „Ó, by smysleli a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“
Ó, najmilejší, prosím, rozumějte, co slyšíte, neb rozumné spatřenie té rady božie jest pýchy zkaženie, závisti uhašenie, smilstva vypuzenie, chlúby a marnosti vyprázdněnie a tak od hřiechóv uzdravenie. Jest ta božie rada ustavenie poslušnosti, rozmnoženie ctnosti[b]ctnosti] ċtnoſti, potvrzenie svatosti a zpósobenie k věčné radosti. Protož die žádúcí a svrchovaný pán a rádcě: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“
Běda, běda, kterak nemnohých lidí jest ta ctnost[c]ctnost] ċtnoſt. Neb nemnozí jsú, by tu svatú našeho spasitele radu vážili. Nemnozí jsú, by před oči mysli své tu radu požívali. Neb nemnozí jsú, jimž by před jich vnitřníma[d]vnitřníma] wnitṙniema očima bylo poznánie své křěchkosti, porušedlnost tělestnosti, hřiechóv žalostivé vzpomínanie, smrti ustavičné čakánie a věčného zatracenie spatřenie. Aj, najmilejší, kterak užitečné[e]užitečné] vziteċnie hřiešným jest zrcadlo, ta rada božie! Věrně, který by hřiešník právě sě v tom zrcadle ohlédal, byl by silnější než Samson, ostražitější než David, [102v]číslo strany rukopisumúdřější než Šalomon. Ti třie v tom zrcadle ohlédávati sě zmeškali, často sě v ně nenahlédali. Protož, chlipností těla svého jsúc oslepeni, byli sú poraženi. Ó, poňavadž ti a tací mužie v tak hrozný[1]„r“ nadepsáno hřiech sú upadli, v nichž byla síla, múdrost a duch boží, kterak veliké pilnosti, opatrnosti a snažnosti jest nám potřěbie, jenž sme v duchu mdlí, hlúpí a nestateční? Protož o těch mužiech nám písmo jest položeno, aby ti třie byli na příklad, ne ku pádu, ale k výstraze. Aby nižádný z nás nedoufal své síle, své múdrosti a své svatosti. Ale abychom vždy byli báznivi, vždy své hřiechy vzpomínali a vždy svého spasenie byli pilni. Také abychom své křěhkosti, smrtedlnosti a nestatečnosti nezapomínali. Protož všichni, jenž, zde jsúc biedným světem obklíčeni, těch věcí nepamatují, ani smyslé, ani rozumějí, ani na najposlednějšie věci patřie. A tak k hřiechóm sě a k zatracení přibližují. Protož aby náš rozum a náše mysl k pilnosti vždy bděla, božie nás popúzie rada, když die: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili.“
Ó, najmilejší, tři věci v té radě pán bóh nám položil: uměnie, rozumnost a spatřenie, neb chce pán buoh, abychom věděli a znali život nynější,
