[104r]číslo strany rukopisuNeb die Jeremiáš: „Viz, kterak hořké a zlé jest, že s boha opustil svého!“ Zlé, to věz, že hřiech v sobě, a hořké, v mukách za hřiech. Ó, by rozuměli tohoto světa marnosti! Jakož die Ekleziastes, to jest Šalomún: „Marnost nad marnostmi a všěchny věci marnost.“ Ó, by najposlednějšie věci spatřili, to jest věčnost oslavenie dobrých a věčnost zatracenie zlých, aby sě jako Jozef budúcieho hladu vystřiehli. Neb die múdrý každému z nás: „Ve všěch skutciech svých pamatuj na najposlednějšie věci své a na věky – to jest nikdy – nebudeš hřěšiti.“ Jistě, najmilejší, by každý z nás znamenal krátkost zdejšieho svého života a co sě mu nedostává pokánie pravého za hřiechy a kterak neplní božieho přikázanie, smyslil by a rozuměl[j]rozuměl] rozumniel by a, smrt před oči své položě, bez pochybenie nečakaje, nechal by pýchy, pečlivosti světské, chlipnosti i rozkoši tělestné. A bděl by, hřiecha by sě varoval, a tak smysle a rozuměje, jakož bóh radí, k budúcím by sě věcem připravoval. Neb múdrý ne toliko hledí ku počátku které věci, ale na konec[k]konec] koneċ. A myslí prvé o trpení, než přijde trpenie, aby uměl zniknúti utrpenie. Ale snad die někto: Hotov sem přivoliti, abych smyslil a rozuměl a na [104v]číslo strany rukopisunajposlednějšie věci patřil vedlé božie rady. Ale ukaž mi, které sú to najposlednějšie věci. Věz, že poslednějších věcí nenie než radost věčná a psota věčná. Ukazuje to spasitel řka, že pójdú dobří v život věčný, to jest živi budú u věčné radosti. A zlí pójdú v muky věčné. Tyť věci také miení múdrý Sirach, když die: „Ve všěch svých skutciech pamatuj na najposlednějšie věci, a na věky nebudeš hřěšiti.“ Žádáš [li]text doplněný editorem živ býti věčně, buď dobřě živ zde, a neumřeš na věky. Bojíš li sě věčného zatracenie, temnosti hojné a radosti odlúčenie, neluč sě nynie od ctnosti. Pomni, co poslednieho tě potká v tomto životě. Najposlednějšie věc tobě živému jest ducha od těla rozdělenie, při němž budú čertie[l]čertie] czerte střěpěti, aby duch vzeli přietelé, aby tebe skóro mrtvého odbyli. A kněžie, aby tvé mrchy jako havranie požili. Co s sebú poneseš? Snad lucek[m]lucek] luċek vezme duši, přietel a neb nepřietel zbožie a červie prolezúť plachtici, v které tě položie, s myšmi a z žabami o tělo sě rozdělé. Protož, milý, smysl a rozuměj, komu paseš tělo, komu zbožie chováš a co na se každú hodinu čakáš. Jistě lépe smilného těla neskrotíš, než kdy tyto věci v pamět svú položíš.