IV. Po literách[v]literách] literach č, ř, ž, j, l, š, ť, ň, ď píše se tenké[w]tenké] tenke i neb í krátké, kdy jest vyřknutí zkrátka[x]zkrátka] zkratka, dluhé, kdy jest vyřknutí zdlouha.

č čich, čistotný, číhám

ř říkaji, příčina

ž život, požívají

j jistě, jisti, jistý

l liliový lístek

š šíška, široká, polepšivší

ť[y]ť] t utíká[z]utíká] utíka, proťivenství

ň panovňíče, učiniš

ď ďítky, rodičův, vidí

t, n, d, in scriptione non accentuantur, quiacizojazyčný text tenké[aa]tenké] tenke í naturam pronunc. ostendit.cizojazyčný text

V. Po b, d, f, m, n, p, t píše se točené y bez čárky[ab]čárky] čarky, kdy jest vyřknutí zhruba, a zdlouha klade se čárkované[ac]čárkované] čarkowané ý.

bylina, býtnost. Někdy tenké bič, bída.

dým, dychaní –, naposledy

fýsyka, fylec

myš, mívá[ad]mívá] mýwa, místo, mistrné

odporný, myšpule

pysk, pýro, pilný

tykev, týčka

Observ.cizojazyčný text Kdy se tedy po dotčených literách[ae]literách] literach, zvlášť[af]zvlášť] zwlaſſť po b, m, p, někdy klade i neb í, tedy se to děje[ag]děje] dege z vyřknutí a z měkčení liter předcházejících[ah]předcházejících] předchazegycých. e. g.cizojazyčný text

Pivo sme pili, pak sme se bili. Tence zkrátka[ai]zkrátka] zkratka.

Trpím bídu pro mírnost a víru. Tence zdluha. Měly by se psáti[aj]psáti] pſati pyvo, ale vyřknutí velí psáti[ak]psáti] pſati pivo.

VI. Po literách[al]literách] literach c, h, k, l, r, s, z píše se y bez čárky.

cytron, cyvka, hyzdení

kyselost, kyje, lysý

ryba rychlá, syn sylný

zysk, zymy[am]zymy] zymi, zyvaní.

VII. Substantivacizojazyčný text mající artikul toto skonávající se na -í přes celou Declinací, tož -í mají, jestli nepředchází[an]nepředchází] nepředchazy v tejže poslední sylabě některá[ao]některá] některa z liter c, h, k, l, r, s, z.

Toto kázaní, pokání, čtení.

Napomenutí.

1. Čechové takových slov Substantivorum, Nominativum, Genitivumcizojazyčný text a Accusativum singularemcizojazyčný text vynášejí[ap]vynášejí] wynaſſegj na -é místo -í: veselí, veselé. Heb. I/3.

2. Participiacizojazyčný text skonávající se na -v, -ší, -ši mají na konci -i. Ale mají-li artikul toto, klade se na konci dluhé tenké í.

Chytiv, chytivši, toto chytivší.

3. Participiacizojazyčný text skonávající se na -ín, -ína, -íno vždycky to -í drží – odín. Ale Adjectivacizojazyčný text na -in mají -i – babin.

4. Participiacizojazyčný text ne -e – vstávaje – mění-li se na -ic, vstávajic, malé -i mají.