[7r]číslo strany rukopisujemu: „I proč těmto ženám nad sebú panovati dáme? Umyslili [sme]text doplněný editorem[27]doplněno podle PulkB zajisté neb na poli s nimi se potkati, a nebo silně mocí valně hrad jich oblehnúti.“ Jimžto Přemysl, jenžto ducha proroctví v sobě měl, pověděl řka: „Odstup to ode mě, bych já s vámi jel, nebo vy všickní přemoženi budete, a já s svým pokolením, když bych s vámi v tom boji byl, také bych zahynul.“ Tehdy zemané, obrátivše[28]má být „neobrátivše“, tak PulkR 4vb se na tu řeč, kterúžto kníže Přemysl mluvil, se vším svým vojskem i se vší svú mocí proti dievkám a proti tomu hradu Děvínu neopatrně a nemúdře brali sú se. To když Vlasta, vévodice a kněžna těch panen, opatřila, k svým pannám směle a udatně mluvila jest a řkúci takto: „Ej, moji milé tovaryšky, vím to, že Amazonské, tak řečené ženy, proti Tyrovi a Alexandrovi vítězný boj pozdvihly sú byly, proněžto stalo se jest, že v království panny a ženy nad mužmi vítězně panují. Proněžto zajisté by ženy mužuom vítěznými skutky nebyly se spíčily, to panování nikoli nebylo by dáno. Protož, vezmúce dobrú mysl a posilnění, chutně oblecte se v odění a vezměte braň v své ruce a vyvolte smrt, abychom tyto muže, ješto našemu panování se protiví, ukrutnú smrtí zhubily a je pod se podmanily.“ Jejížto řeči všecky dievky povolivše, vzaly na se odění, a tak k boji připravivše se a tím dříve hrad otevřevše, na pole vyjely jako lvice lačné, žíznějíc krve lidské vylití, tak pak na poli velikým valem, jsúc v přepevném odění, na muže se chutně obořily. V kteréhožto boje srydení Vlasta na svuoj helm pravým hlukem[29]„prvým cukem“ PulkR 5ra svým mečem, najprvnější ve všem ze všech, sedm mužuov zabila jest. Po nížto pak ihned tovaryšky její, strójce neb hajtmanice zástupové, Mlada,