jemu: „I proč těmto ženám nad sebú panovati dáme? Umyslili [sme]text doplněný editorem[27]doplněno podle PulkB zajisté neb na poli s nimi se potkati, a nebo silně mocí valně hrad jich oblehnúti.“ Jimžto Přemysl, jenžto ducha proroctví v sobě měl, pověděl řka: „Odstup to ode mě, bych já s vámi jel, nebo vy všickní přemoženi budete, a já s svým pokolením, když bych s vámi v tom boji byl, také bych zahynul.“ Tehdy zemané, obrátivše se na tu řeč, kterúžto kníže Přemysl mluvil, se vším svým vojskem i se vší svú mocí proti dievkám a proti tomu hradu Děvínu neopatrně a nemúdře brali sú se. To když Vlasta, vévodice a kněžna těch panen, opatřila, k svým pannám směle a udatně mluvila jest a řkúci takto: „Ej, moji milé tovaryšky, vím to, že Amazonské, tak řečené ženy, proti Tyrovi a Alexandrovi vítězný boj pozdvihly sú byly, proněžto stalo se jest, že v království panny a ženy nad mužmi vítězně panují. Proněžto zajisté by ženy mužuom vítěznými skutky nebyly se spíčily, to panování nikoli nebylo by dáno. Protož, vezmúce dobrú mysl a posilnění, chutně oblecte se v odění a vezměte braň v své ruce a vyvolte smrt, abychom tyto muže, ješto našemu panování se protiví, ukrutnú smrtí zhubily a je pod se podmanily.“ Jejížto řeči všecky dievky povolivše, vzaly na se odění, a tak k boji připravivše se a tím dříve hrad otevřevše, na pole vyjely jako lvice lačné, žíznějíc krve lidské vylití, tak pak na poli velikým valem, jsúc v přepevném odění, na muže se chutně obořily. V kteréhožto boje srydení Vlasta na svuoj helm pravým hlukem svým mečem, najprvnější ve všem ze všech, sedm mužuov zabila jest. Po nížto pak ihned tovaryšky její, strójce neb hajtmanice zástupové, Mlada,