[A2r]číslo strany rukopisunežli veselých a potěšitedlných sme zakusili. Veselá sic a potěšená věc byla, že v devíti dnech tak daleko sme připlouli, že sme Island, kterýž okolo čtyr set míl od Brému vzdálí jest, z předního konce nejen znamenati, ale dosti dobře spatřiti mohli. Však i to s zarmoucením, neveselím a nebezpečenstvím smíšeno bylo.

První nebezpečenství měli jsme od loupežníků mořských, kteříž druhého dne našeho plavení na nás natrefili a za námi na svém velikém šifu se hnali, my pak plachtu horní na prostředním sloupě k vůli a vystřelení jejich z kusu velikého sme spustiti musili domnívajíce se, že by konfojové nějací, to jest průvodcové mořští byli, ale když k nám blíže připlouli, spatřili jsme, že loupežníci mořští jsou, jichž sme se velmi lekati a báti počali. Pročež, co kdo lepšího a obzvláštního měl, do poslamek, obuví, za bednění v šífě[b]šífě] Sſýffe a jinám, kamž kdo nejlépe věděl, schovávali. Ale mímo nadějí Bůh je zdržel, že k nám k samým nepřiplouli, než vidouce šif chatrný, propustili nás. Sami pak jinou stranou se pustili a na druhý šif, který též do Islandu ploul, přitrefíc, za ním se hnali až do samého večera, ale vše nadarmo, protože těch lotrů šif tak dobrého běhu neměl jako těch dru[A2v]číslo strany rukopisuhých.

Druhá žalostná věc[c]věc] wěč aneb nebezpečenství byla nemoc mořská, kteráž ne malo, ale velice nás trápila a rmoutila. Nebo několik jich stonalo, i kupec, s nímž jsme se byli vypravili, i marinář sám také bídný byl a v nemnohých dnech, jakž jsme se na ostrov dostali, umřel. K tomu jeden z pomocníkův jeho, jenž toliko den a dvě noci toliko stonal, na šifu umřel. Kteréhož hned na vrch šifu vytáhli a do truhly zabednili, chtějíce jej rádi někam k břehu přivesti a pochovati, čehož však dovésti nemohli. Nebo moře tudíž a hned ten den bouřiti se počalo: vítr odporný odtud, kamž jsme se plaviti měli, tak násilně vál, že znamenitou bouři na moři způsobil. V ten čas nechtějíc, abychom zase spátkem hnáni byli, divně sem i tam za čtyry dni a tři noci lavirovati, to jest sem i tam bokem plaviti a točiti se musili. Když se pak moře upokojiti nechtělo a my vždy s tím mrtvým nikdež k břehu připlouti sme nemohli, spustili sme jej po provazích do moře. Kam jej vítr zanesl, nevíme; než tak za to máme, žeť jej dřív tří hodin někde na břeh (kterýž ještě šeste i více míl od nás vzdálí byl) vyvrhl. K večerou ta bouře se upokojila a vítr zase prvnější se navrátil.