I připlouli jsme šťastně s Boží pomocí v pátek po Svaté Trojici na druhý konec Islandu k straně západní, do zátoky, kteráž jest blízko Helgapeldu. Helgapeld jest kostelík neveliký s farou, mající jméno od hory a oudolí, kteráž blížko toho kostelíka jest, trávníkem pěkným porostlé. Mezitím na té cestě, když se moře upokojilo a Island jsme dobře již viděli, byli někteří hanslování, totiž kteří nikdá v Islandu nebyli, od těch, kteří tam prvé bývali. To pak hanslování takové bylo: Vsazení byli každý z nich jeden po druhém na provaz a po skřipci třikráté do moře vpuštěni a pohřízeni, a když je z vody vytáhli, tedy myli jim hlavy mořskou vodou a provazem velikým ruky ztlouští je mydlili. Tak podobně i s námi zacházeti chtěli, ale my, vidouce nepříjemnost takové lázně, ovšem pak nebezpečenství, nebo kdyby se kdo provazu dobře nedržel, snadno by z něho do moře spadnouti mohl, a než by jej oni odtud zase vytáhli, v tom čase nebo by se dokonále utopil, aneb dobře vody napil, radějí jsme se jim vyplatili. A za příčinou hanslování tohoto nezastavují se, ale i v nejsilnějším plaven[í]text doplněný editorem je vykonávají.

To tak krátce o vypravení se našem na tu cestu. Nyní o zdržování a meškání se na tom ostrově.

Dříve pak, nežli sme příležitosti dostali, abychom se od břehu někam do země pustili, zůstávali sme při kupci, s nimž sme se byli do Islandu vypravili. Ve dne sme bývali na břehu, k večerou pak jezdívali sme na odpočinutí do šifu, kterýž tu blízko u břehu na dvou silných kotvích[2]kotvích: Kotwich a mnoha[3]mnoha: mnohá velikých provazích ufasovaný stál.

Na tom když sme jednoho času byli a na odpočinutí se strojili, náramně veliký vítr pojednou se strhl a veliké nebezpečenství nám spůsobil. Nebo od násilného větru, kterýž šifem tlačil, provazové velmi tlustí, na nichž šif upevněný byl, se trhali, a v tom vítr silně hnal šif na skalu velikou a vysokou tak daleko, že sme jen na maličké dohození od ní byli. Toto nebezpečenství tak veliké bylo, že kdyby ochrany Boží předně a potom kotvy jedné, kteráž silně šif zdržovala, nebylo, byli bychom všickni o tu skálu i s šifem roztřískáni, a tak zahynouti museli. Ti, kteříž na břehu byli, žalostně na nás hleděli, volali, pamatovali, a rádi by byli pomohli, ale nemohli a neměli ani na čem k