[A7r]číslo strany rukopisua od břehu na moře se pustili. Z počatku prostředně dobrého větru sme užívali, potom sme téměř žádného neměli. Zatim zase, když sme již mezi Šoty a Hytland přijížděli, bouře veliká se ztrhla a vždy více a více po tři dni a tři noci se rozmáhala. Tato bouře byla mnohém větší nežli onano prvnější, kterouž sme měli, do Islandu jedouce, nýbrž může se říci, že ani třetího dílu nebylo toho prvé (ačkoli také veliká byla), co tuto bylo.

Prve sme vždy aspoň i sem, i tam jezdíce cesty sobě, ač málo, uráželi, ale teď níkam jsme nemohli. Plavci všecky plachty dolu spustiti musili a nechati větru šifem zpátkem[i]zpátkem] zpátkam hnáti tam, kamž vál. Nebylo tu lze ani na vrch šifu vyjíti, nechtěl-li[j]nechtěl-li] nechtěli od vln zlit a zkropen býti. Nebo tak silně na šif bily, že se přes šif přelívaly a přenášely. Koho na vrchu zastíhly, pracně ten s suchou níti odtud odšel a silně se držeti musil, aby jej z šifu do moře nevyrazily. Jaký tu strach byl, když šif ze všech stran od násílného vlnobití praštěl, ti, kteří toho co zakusili, nejlépe vědí! Jaký ovšem tehdáž, když jednoho času v noci již lámati se počal a voda pomalu se do šifu lila, povědíti téměř [A7v]číslo strany rukopisunelze. Jak nám to vděčnou věci bylo, když druhou noc vlna okno dosti silně ucpané a železnými hřebiky zacvekované nad hlavami našími v komoře, v níž sme odpočívali, vyrazila a na nás plným oknem za hrubou chvíli tekla, tak, že sme již sotva vzývali, i to v dobré paměti zůstává. Jaké též pohodlí a zvůle byla, když v odpočívání (ba i bdění) hlava i celé tělo sem tam sebou házelo a odpočinutí žádného míti nemohlo, každý rozumný snadně souditi může. Ze všeho však díka Pánu Bohu, jako že i toho nám bez ublížení zdraví našeho okusiti dal. Dopustil nebezpečenství, avšak neopustil, nedal v něm zahynouti, vyslyšel nás, vytrhl z něho a šťastně potom asi v týmdni k břehu, až k slavnému a vznešenému městu jménem Hamburku při řece Labi, dvanácte míl od moře ležícího, nás přivedl. Tomu Pánu nejmocnějšímu a v skutcích svých (kteréž obzvláštně na moři spatříny býti mohou) převelice divnému čest, sláva na věky! Amen.

To tak krátce o tom do ostrovu Islandu se vypravení, v něm se zdržování a z něho zase s pomocí Boží navrácení.