[p5r]číslo strany rukopisují, zákons přestoupil. Kdož by řekl bratru svému: rácha aneb hněval se naň, mordem jest vinem. A blížní náš že jest netoliko přítel krevní, spoluměštěnín a soused aneb jiný známý, ale každý, kdož obraz člověka na sobě nese, a byť pak i nepřítelem byl, že mu dobře činiti máme; jinák milujeme-li toliko přátely a dobrodince své, že před zjevnými hříšníky napřed nic nemáme.

A protož nechť se, jak chtějí, honosí a vychloubají, buďto Athenienští svými právy, kteréž jim Dracocizojazyčný text krví lidskou sepsal, buďto Římané svými 12 tabulemi; víme o tom dobře, že toho na věky neukáží, aby týmiž nětco pravého a gruntovního i jistého, jak o pobožnosti, tak o spravedlnosti, nařízeno bylo. Kdož čte římské historie, skutečně to nachází, že Římané, dokavadž byli sedláci, nejvíce práv o tom nařizovali, aby jedni druhým [p5v]číslo strany rukopisuškody dobytkem nečinili. Potom, když se stavěli, mnoho práv sepsali o položení trámuo, o vodě kapaličné, o skrytém dolu etc.cizojazyčný text Dále, když proti souseduom svým povstali a podmaniti je sobě usilovali, teprv nařízení o bojích a věcech válečných činili. Naposledy pak, zrotivše se sami proti sobě a zdvihše mezi sebou války domácí a městské, teprv o bouřkách, o pozdvížení, o vypovědění z města, o vyhnání z země práva ustanovili. A ta všecka práva nesla jakýž takýž zřetel spravedlnosti: ale však vpravdě a vskutku velmi málo měla opravdové spravedlnosti. O myšlení a vnitřní žádosti, kterúž člověk tak dobře jako skutkem hřeší, ani jednoho slovíčka, o pobožnosti pak veliké mlčení. Nechť se tedy učení chlubí, jak nejvíce mohou, bystrými spisy mudrců pohanských; všakť nám neukáží žádné knihy, z níž bychom [p6r]číslo strany rukopisuse o pravém spuosobu vedení života aneb o povinnosti, jak k Bohu, tak k lidem, vyučiti, o budoucím životu nětco jistého zvěděti a k němu cestu najíti mohli. Konečný cíl náš jest věčné spasení, to jest, abychom s Bohem a u Boha nesmrtedlným životem věčně živi byli. Zdaliž nám co o tom poví Aristotelescizojazyčný text, kterýž v pochybnosti zůstavil, jsou-li duše lidské nesmrtedlné, čili nejsou? Kterýž konec i blahoslavenství náše zavěsil na jakéms marném spytování, snad o své Logice aneb Physicecizojazyčný text? Zdali Platocizojazyčný text, kterýž dobrovolně obecného bludu o Bohu následuje a v modlářském moři s jinými tone? Zdali Senecacizojazyčný text, jakkoli vtipu vysokého a bystrého, kterýž učí, že muži moudrému bláznovství, nestřídmost, rozpustilost a jiný každý hřích dobře sluší, když toliko svou věc při tom dobře zřídí a spraví, to jest, by se to pak