[p3v]číslo strany rukopisusvého jako sebe samého. Kratíčké ovšem, ale velmi moudré jest toto propovědění, jemuž se na všem světě podobného nenachází. Nebo abychom toho všechněm starým Řekuom i Římanům podali, aby všecky knihy, kteréž mezi nimi nejmoudřejší a nejučenější v tisíci letech sepsali, s nejvyšší bedlivostí přehlédli a přečtli a nětco potom z nich, což by se s těmito dvěma slovy v hodnosti a důstojenství srovnati mohlo, nám ukázali, nikoli toho učiniti moci nebudou. Kdož zajisté koli Boha z celého srdce miluje, ten ničehož toho, což k rozhojnění slávy a posvěcení jména jeho slouží aneb což on v první tabuli zákona svého přikazuje, svévolně nezanedbá. Na druhou stranu, kdož k blížnimu upřímnou lásku má a tak mnoho mu přeje jako samému sobě, ten také rodičům, vrchnosti a právu poddán jest; ten blížni[p4r]číslo strany rukopisumu škoditi nemíní, mnohém méně o bezhrdlí jeho usiluje, ten necizoloží, ten nekrade a statku lstivě a loupežně nenabývá, ten křivého svědectví nedává a žádné cizí věci neřádně a nenáležitě nežádá. Sumou – ničehož toho nečiní jinému, čehož by sám od jiného míti nechtěl. Kteréžto právo jako přirozené v také vážnosti bylo u onoho Alexandra Severa, římského císaře, jakžkoli nezná Boha, že je po všech svých palácích velikým zlatým textem psáti poručil, aby všechněm lidem známé a před očima bylo. A když koho pro zlý a nešlechetný účinek trestati chtěl, vždycky poroučel biřici volati: Quod tibi non vis, alteri ne feceris.cizojazyčný text Čemu sám nechceš, nečiň jinému. Ale my na druhou stranu dokládati máme: Čemu sám chceš, to čiň jinému. Poněvadž zákon náš netoliko předkládá nám, čeho se zlého vystříhati [p4v]číslo strany rukopisumáme, ale také vyučuje, co dobrého činiti povinni jsme. Odtud každý snadně porozuměti muože, že jak k oněm desíti slovům aneb přikázaním, tak k těmto dvěma, o milování Boha a blížniho, jako k nejjistšímu pravidlu vůle Boží všeliká práva, všeliké rady, všelijací soudové a všeliká lidská jednání, krátce všickni činové i všecka myšlení člověka, směřují. Nebo Pán Bůh, kterýž vydal tento zákon, netoliko nad tělem, to jest zevnitřní[a]zevnitřní] zewnitřij kůrou člověka, jako jiné vrchnosti moc má, ale i nad duší, a vládne jak životem věčným, tak smrtí nesmrtedlnou. Pročež i zákon jeho ne k samému toliko tělu, ale mnohém více k duši, poněvadž Bůh duch jest a duchem ctěn býti chce, se vztahuje. Kterýž zajisté vypověděl: nezabiješ, nesesmilníš, týž také řekl: jestližes na ženu vzhlédl nestydatě ku požádaní