ve[p8r]číslo strany rukopisuliký zástup neslyšel a na to se nedíval, k věření a zachovávaní vydával aneb chytrostí lidskou vymyšlená práva za zákon Boží s nebe přinesený vyhlašoval. A protož Mojžíšovi sama ta věc mnoho vážnosti, hodnosti a víry přidává, že se na tolika tisíc lidu oči a uši pro svědomí a stvrzení svých řečí bezpečně odvolati a tu sebe před všelijakým podezřením očistiti mohl. Nebo kdyby on byl nětco nejmenšího k těm věcem a řečem, kteréž Židé viděli a slyšeli, přidal, pojednou by to všecko smyšlení očitými a ušatými svědky poraženo a v nic obráceno bylo. Nad to výše sám Mojžíš usty svými po vyhlášení zákona věčnou smrtí hrozí každému tomu, kdož by nětco k němu přidal aneb od něho odjal aneb co v něm proměnil; všecken lid, aby jej zachovávali, přísahou zavázal; ten potom do archy ú[p8v]číslo strany rukopisumluvy, kteréž všecko množství lidu s pilností ostříhalo, schován, avšak hodnověrný jeho výpis každému pokolení vydán a každou sobotu vuobec čítán byl. Toho že se tak vskutku stalo, netoliko z kněh Mojžíšových, ale i z účinkův potomního věku a nepochybných znamení, kteráž se posavad u Židů nacházejí, jistotu míti můžeme. I byla-li tedy která kniha na světě, ješto by před sfalšováním bezpečná a před podezřením o podvržení jistá býti mohla, toť jest tato, v níž Mojžíš zákon Boží napsal; poněvadž ji na sta tisíců lidu ostříhalo, a aby se výpisové s originalem srovnávali, o to netoliko písaři, ale i jeden každý z Židů bedlivě pečovali. An i to podezření žádného místa tuto nemá, jako by Mojžíš historí svou o stvoření světa a vydání zákona tak sepsal, aby sobě a svému rodu zname[p1’r]číslo strany rukopisunité a slavné jméno i poctivost na světě spůsobil, poněvadž v kšaftu Jákoba Patriarchy, svého vlastního děda, nezamlčel, řka: „Simeon a Levi, bratří, nástrojové nepravosti v příbytcích jejich. Zlořečená prchlivost jejich, neb neustupná, i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi a rozptýlím v Izraeli.“ A tak dobrovolně svého vlastního rodu velikou hanbu odkryl, an ho k tomu žádná potřeba a nouze nenutila. Nezatajil také a nepominul mlčením ani hanebného hříchu modlářství, jak Arona, bratra svého, tak Marie, sestry své. Anobrž což většího jest, sám o sobě na mnoha místech vysvědčuje, že pro hřích nedověry své tělesného bytu v zemi zaslíbené od Boha zbaven. A jakžkoli zdaleka se na ni podíval, však jako vyloučený ani jednou nohou do ní nevstoupil. Potom, maje