[p6v]číslo strany rukopisudálo s ublížením svědomí a potupou Boží? Ale knihy Mojžíšovy, kteréž on z vnuknutí ducha Božího psal a v nichž se Decaloguscizojazyčný text i jeho výklad zavírá, netoliko nás od tohoto světa odvozují a z bahna věcí marných vytrhují, ale jako za ruce nás vedou, nám svítí a cestu k věčnému životu, jenž jest opravdové blahoslavenství, ukazují.

Dále, nechť nám někdo oznámí, mezi kolika národy v tak mnohých královstvích a slavných obcech, kteréž světu práva ukládaly a v nichž moudrost a umění v znamenité vážnosti a poctivosti bylo, o kterých se čte, že by měli zákon aneb právo o pravé poctě živého Boha a věřili, že to v jistém času a místě vydáno jest od samého věčného Boha, kterýž nebe, zemi i člověka stvořil? Jistě, krom samého národu židovského, a v tom Mojžíše, nečteme o žádném [p7r]číslo strany rukopisujiném. Chlubívali se někteří pohanští správcové, že práva ta, kteráž svým poddaným vydávali, od Boha vzali; jako i onen král římský Numa Pompiliuscizojazyčný text tim se honosil, že by s nějakou bohyní, kteréž Aegeriacizojazyčný text říkali (jakž napsal Plutarchuscizojazyčný text), nočního času shledání svá míval, s ní rady držíval a od ní práva a ustanovení k správě lidu římského užitečná přijímal. Ale o samém sobě toho jistiti a zjevně vůbec psáti, že by s Bohem věčným a nebeským, an na to množství tisíc lidu patřilo, promlouval, jako Mojžíš, žádný nesměl. Anobrž (o čemž nejučenější z pohanů Varrocizojazyčný text napsal a v tom mu i křesťanští učitelé Lactantiuscizojazyčný text a Augustinuscizojazyčný text nasvědčují) za tou příčinou vymejšleli Boha puovodem býti svých práv a nařízení, aby tou poctivou lží měšťany své jako na uzdě zdržovali a náboženstvím a[p7v]číslo strany rukopisuspoň k náležité povinnosti a poslušnosti přivozovali, poněvadž samý jejich, jakkoli vysoce důvtipný, rozum k tomu jich přivesti nemohl. Ale kdyby byl Mojžíš nětco toho na oklamání lidu obmejšlel aneb před se vzíti chtěl, byl by se jistotně velmi nerozšafně a nestydatě u veliké nebezpečenství života vydal. Neb se o tom dobře ví, že ten národ židovský byl náramně tvrdošijný, urputný a nepoddaný, kterýž ani tak věřiti Mojžíšovi a rozkazuo jeho poslouchati nechtěl, ačkoliv i hlas Boží ušima svýma slyšel, i na to, když Mojžíš do oblaku tmavého k rozmlouvání s Bohem vstoupil, svýma očima se díval. Nebyloť jest tedy Mojžíšovi možné toho lidu k tomu přivesti, aby zákon skrze něho vyhlášený za zákon Boží přijal, kdyby mu nětco pod obmyslem, čehož sám od Boha nevzal a čehož by tak ve[p8r]číslo strany rukopisuliký