vě[512v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceci, brali se za ním.
L5,12 I stalo se jest, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenstvie, a uzřev Ježíše[56]Ježíše] + et lat., nemá var., padl jest na tvář a[57]a] navíc oproti lat. prosil ho řka: „Pane, chceš li, muožeš mě očistiti.“ L5,13 A ztáhl Ježíš[58]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. ruku, dotekl se ho řka: „Chci, buď čist!“ A ihned jest odešlo od něho malomocenstvie[59]malomocenstvie] malowocenſtwie tisk. L5,14 A on přikázal jemu, aby nižádnému nepravil, ale: „Jdi, ukaž se kněžím a obětuj za očištěnie své, jakož přikázal Mojžieš, na svědectvie jim.“ L5,15 Tehdy rozhlašovala se [viec]text doplněný editorem[60]viec] magis lat. řeč o něm. A scháziechu se zástupové mnozí, aby jej[61]jej] navíc oproti lat. slyšeli a uzdraveni byli od svých nemocí. L5,16 Ale on odcházieše na púšť a modléše se.
L5,17 I stalo se jest v jeden den, a on sediece uče. I seděli také[62]také] navíc oproti lat. zákoníci a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všelikého kaštelu galilejského [a judského]text doplněný editorem[63]a judského] et Iudaeae lat. a z Jeruzaléma, a moc páně bieše k uzdravování jich. L5,18 A aj, mužie, nesúce na loži člověka, jenž byl dnú zlámaný, i hledali ho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú by jej stranú vnesli pro zástup, vstúpili na střechu a skrze přístřeší spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše. L5,20 Jichžto vieru když jest uzřel, řekl: „Člověče, otpúštějíť se tobě hřiechové tvoji.“ L5,21 Tehdy počeli mysliti mistři a zákoníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví[64]mluví] mluwie tisk rúhanie? Kto móž otpustiti hřiechy, jediné sám buoh?“ L5,22 A jakž poznal Ježíš myšlenie jich, odpověděv řekl k nim: „Co myslíte zlé věci[65]zlé věci] navíc oproti lat., + mala var. v srdcích svých? L5,23 Co jest snáze řéci: Otpúštějíť se tobě hřiechové, čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Ale abyšte věděli, že syn člověka má moc na zemi odpúštěti hřiechy,“ i[66]i] navíc oproti lat. vece dnú zlámanému: „Toběť pravím, vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ L5,25 A ihned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležal, i otšel do domu svého velebě boha. L5,26 A strach spadl na všecky i velebili boha a naplněni sú bázní řkúce, že sme viděli dnes divné věci.
L5,27 A potom vyšel Ježíš a uzřel zjevného hřiešníka, an sedí na cle, jménem Levi i vece jemu: „Poď po mně!“ L5,28 A on[67]on] navíc oproti lat. opustiv všecky věci, vstav šel jest za ním. L5,29 I učinil jemu hody [b]označení sloupceveliké Levi v domu svém a byl tu[68]tu] navíc oproti lat. zástup mnohý zjevných hřiešníkuov i jiných, kteří s ním[69]ním] illis lat., illo var. biechu stoléce. L5,30 I reptali mistři a zákoníci jich, řkúce k učedníkóm jeho: „Proč s zjevnými a tajnými hřiešníky jíte a píte?“ L5,31 I odpověděv Ježíš, řekl k nim: „Nepotřebujíť zdraví[70]zdraví] qui sani sunt lat., sani var. lékaře, ale kteříž se zle mají. L5,32 Nebo[71]Nebo] navíc oproti lat., + enim var. nepřišel sem volati spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 A oni řekli jemu: „Proč učedlníci Janovi postie se častokrát a modlé se, též i zákoníci, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimž on vece: „Zdali muožete synóm ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? L5,35 Ale přijdúť dnové, když odjat bude ot nich ženich, tehdyť se budú postiti v těch dnech.“ L5,36 Pravieše také i podobenstvie k nim, že žádný záplaty od rúcha nového nepřišívá k rúchu vetchému, jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepříslušie záplata od nového. L5,37 A žádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak víno nové rozpučí sudy a samo vyteče a sudové zhynú. L5,38 Ale víno nové v sudy nové má lito býti a obé bude zachováno. L5,39 Žádný také, když pie staré, ne ihned zechce nového, ale dieť: Staré lepšie jest.
Kapitola VI.
L6,1 I stalo se jest druhý den svátku, jenž byl větší než první[72]druhý den svátku, jenž byl větší než první] in sabbato secundo, primo lat., když šel Ježíš[73]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. přes obilé, trhali učedlníci jeho klasy a jedli vymínajíce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákoníkóv praviechu jim: „Co činíte, ješto neslušie toho činiti[74]činiti] navíc oproti lat. v soboty?“ L6,3 Odpověděv[75]Odpověděv] Et respondens lat. Ježíš řekl jim: „Aniž ste toho čtli, co jest učinil David, když jest lačněl on i ti, kteříž s ním byli? L6,4 Kterak všel do domu božieho a chleby posvátné vzal a jedl a dal těm, kteří s ní byli, jichžto neslušelo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I pravieše jim, že jest syn člověka pánem také i soboty.
L6,6 I stalo se opět[76]opět] nemá lat., + et var. v jinú sobotu, když všel do školy a učil, i byl tu člověk a ruka jeho pravá bieše uschlá. L6,7 I šetřili mistři a zákoníci, uzdravil li by v sobotu, aby nalezli, odkud by jej obžalovali. L6,8 Ale on věděl myšlenie jich i vece člověku, kterýž měl ruku uschlú: „Vstaň a stuoj u prostředku!“ A