pro[512r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcepuštěnie a slepým viděnie, abych propustil zlámané k svobodě[42]k svobodě] in remissionem lat. a[43]a] navíc oproti lat. zvěstoval léto páně vzácné a den odplacení. L4,20 A když zavřel knihy, vrátil služebníku i posadil se. A všech v škole oči biechu patříce naň. L4,21 I poče mluviti k nim, že dnes naplnilo se jest písmo toto v uších vašich. L4,22 A všickni jemu svědectvie vydáváchu a divíchu se slovóm milosti, kteráž jsú pocházela z úst jeho, a praviechu: „Však tento jest syn Jozefuov.“ L4,23 I vece jim: „Zajisté poviete mi toto podobenstvie: Lékaři, uzdrav se samého!“ I řekli[44]I řekli] navíc oproti lat., + dixerunt pharisei ad Iesum var.: „Mnohé[45]Mnohé] quanta lat. skutky slýchali sme učiněné[46]skutky … učiněné] facta lat. v Kafarnaum, učiň také i zde v své vlasti.“ L4,24 I vece: „Jistě pravím vám, že žádný prorok nenie vzácen u vlasti své. L4,25 V pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnóv Eliášových v lidu izrahelském[47]v lidu izrahelském] in Israel lat., kdyžto zavřieno bylo nebe za tři léta a za šest měsiecuov, když se byl stal hlad[48]hlad] + magna lat. po vší zemi, L4,26 a k nižádné z nich nenie poslán Eliáš, jediné do Sarepty sidonské k ženě vdově. L4,27 A mnoho malomocných bylo v lidu izrahelském[49]v lidu izrahelském] in Israel lat. za Elizea proroka, a nižádný nenie z nich očištěn, jediné Naaman syrský.“ L4,28 I naplněni sú všickni v škole hněvem to slyšiece. L4,29 I vstali a vyvedli jej ven z města i vedli ho až na vrch hory, na niežto město jich bylo vzděláno, aby jej doluov strčili, L4,30 ale on jda prostředkem jich, ušel jest.L4,31 I sstúpil do Kafarnaum, města galilejského, a tu učieše je v soboty. L4,32 I diviechu se učení jeho, neb v moci byla řeč jeho. L4,33 A bieše v škole člověk, maje ďábelstvie nečisté, i zvolal hlasem velikým L4,34 řka: „Nechaj, co nám a tobě, Ježíši Nazaretský? Přišel si zatratiti nás? Viem, že ty si svatý boží.“ L4,35 I přimlúval[50]přimlúval] przimlawal tisk jemu Ježíš řka: „Umlkni a vyjdi od něho!“ A když jej povrhl ďábel uprostřed, vyjide ot něho a nic jest jemu neuškodil. L4,36 I stal se jest strach nade všemi a rozmlúvali vespolek řkúce: „Které jest toto slovo, že v moci a v síle přikazuje duchóm nečistým, a vycházejí?“ L4,37 I rozhlašovala se pověst o něm v každém miestě té[51]té] navíc oproti lat. krajiny.
L4,38 Potom vstav ze školy, všel do domu [b]označení sloupceŠimonova. Svekruše pak Šimonova držána byla velikú zimnicí. I prosili sú ho za ni. L4,39 A stoje nad ní, přikázal zimnici i ostala jest jie. A ihned vstavši, posluhovala jim. L4,40 A když slunce zašlo, všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu. A on na všecky ruce vzkládaje, uzdravoval je. L4,41 Od mnohých také vycházela ďábelstvie, křičiece a řkúce, že ty si syn boží. Ale on treskce je[52]je] navíc oproti lat., nedopustil jim mluviti, neb sú věděli jej býti Kristem.
L4,42 A když byl den, vyšed bral se na pusté miesto i hledali ho zástupové. A přišli až k němu a vzdržovali jej, aby neodcházel od nich. L4,43 Jimžto on vece, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie, neb sem proto poslán. L4,44 I bieše uče v školách galilejských.
Kapitola V.
L5,1 Stalo se jest pak, když se zástupové valili k němu, aby slyšeli slovo boží, a on stál podlé jezera Genezaretského. L5,2 I uzřel dvě lodie, any stojie podlé jezera, a rybáři byli sstúpili a vypierali sieti. L5,3 Tehda vstúpiv na jednu lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A sedě učieše z lodie zástupy.
L5,4 A když přestal mluviti, řekl k Šimonovi: „Vez na hlubinu a rozestřete sieti své k lovení ryb[53]ryb] navíc oproti lat..“ L5,5 A odpověděv Šimon, řekl jemu: „Přikazateli, přes celú noc pracujíce, nic sme nepopadli, ale v slovu tvém rozestru siet.“ L5,6 A když to učinili, zahrnuli množstvie ryb veliké, tak že trháše se siet jich. L5,7 I ponukli sú tovařišóm, kteříž byli na jiné lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodíčce, tak že se téměř potopovaly. L5,8 To když uzřel Šimon Petr, padl k nohám[54]nohám] genua lat. Ježíšovým řka: „Vyjdi ode mne, pane, neb sem člověk hřiešný.“ L5,9 Hruoza zajisté byla jej obklíčila i všecky, kteří s ním byli, při lovení ryb, kteréž sú popadli, L5,10 a též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, jenž byli tovařišie Šimonovi. I vece k Šimonovi Ježíš: „Neboj se, neb již potom budeš lidi loviti.“ L5,11 A přivezše[55]přivezše] přiwe|ſſe tisk k břehu lodie, opustivše všecky vě[512v]číslo strany rukopisuci,
