ra[514r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedu boží sami proti sobě, nejsúce pokřtěni ot něho. L7,31 I vece pán: „Komu tehda přirovnám[108]přirovnám] similes dicam lat., adsimilabo var. lidi pokolenie tohoto? A komu podobni sú? L7,32 Podobni sú dětem, kteřížto sedí na tržišti a mluví vespolek řkúce: Prozpěvovali sme vám na píšťalky, a neskákali ste, nařiekali sme, a neplakali ste. L7,33 Nebo přišel jest Jan Křtitel, ani jeda chleba, ani pije vína, a praviete: Ďábelstvie má. L7,34 Přišel syn člověka, jeda a pije, a praviete: Aj, člověk žráč a opilec vína, přietel zjevných a tajných hřiešníkuov. L7,35 I spravedliva učiněna jest múdrost ode všech synuov svých.“

L7,36 V tom prosieše ho jeden zákoník, aby jedl s ním. A všed do domu zákoníka, posadil se za stolem. L7,37 A aj, žena, kteráž byla v městě hřiešnice, jakž jest poznala, že by Ježíš[109]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. stolil v domu zákoníka, přinesla nádobu alabastrovú s mastí. L7,38 A stojéci s zadu u noh jeho, počala slzami smáčeti nohy [jeho]text doplněný editorem[110]jeho] eius lat. a vlasy hlavy své vytierati, líbala jest také nohy jeho a mastí mazala. L7,39 A vida zákoník, kterýž ho byl pozval, vece sám v sobě[111]sobě] + dicens lat.: „Byť tento byl prorok, vědělť by zajisté, která a kteraká jest žena, která se ho dotýká, neb hřiešnice jest.“ L7,40 I odpověděv Ježíš, řekl k němu: „Šimone, mám tobě nětco pověděti.“ A on vece: „Mistře, pověz!“ L7,41 I odpověděl Ježíš[112]I odpověděl Ježíš] navíc oproti lat., + Et respondit Iesus var.: „Dva dlužníky biechu dlužna jednomu věřiteli, jeden byl dlužen pět set grošuov a druhý padesát. L7,42 A když jsú neměli, odkud by zaplatili, odpustil jest oběma. Protož který jej viece miluje?“ L7,43 Odpověděv Šimon řekl: „Mám za to, že ten, komuž viece odpustil.“ A on řekl jemu: „Právěs rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem do domu tvého, vody nohám mým nepodal si, ale tato slzami smáčela nohy mé a vlasy svými vytřela. L7,45 Políbenie si mi nedal, ale tato, jakž sem všel[113]sem všel] intravit lat., intravi var., nepřestala líbati noh mých. L7,46 Olejem hlavy mé nepomazal si, ale tato mastí zmazala nohy mé. L7,47 Protož pravím tobě: Otpúštějíť se jí hřie[b]označení sloupcechové mnozí, neb jest milovala mnoho. Komuť se pak méně odpúštie, méně miluje.“ L7,48 I řekl k nie: „Otpúštějíť se tobě hřiechové.“ L7,49 Tehdy počali sú, kteříž tu spolu seděli za stolem, řéci sami v sobě: „I ktož jest tento, jenž také hřiechy odpúští?“ L7,50 I řekl k ženě: „Viera tvá tě k spasení přivedla[114]k spasení přivedla] salvam fecit lat., jdiž u pokoji!“

Kapitola VIII.

L8,1 [I]text doplněný editorem[115]I] Et lat. stalo se jest potom, a on chodieše po městech a po kašteléch, káže a zvěstuje královstvie božie, a dvanácte s ním L8,2 a ženy některé, kteréž byly uzdraveny ot duchuov zlostných a ot nemocí: Maria, jenž slove Magdalenská, z níž bylo sedm ďáblóv vyšlo, L8,3 a Johanna[116]Johanna] Iahanna tisk, Chuzova manželka, úředníka Erodesova, a Zuzanna a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statkóv svých.

L8,4 V tom když se sjide zástup mnohý a z měst pospiecháchu k němu, pravil skrze podobenstvie: L8,5 „Vyšel, jenž rozsievá, aby rozsieval siemě své. A když rozsieval, jedno padlo podlé cesty i potlačeno jest a ptáci nebeští szobali je. L8,6 A jiné padlo na skálu, a když vzešlo[117]a když vzešlo] et natum aruit lat., cum natum esset var., uvadlo jest, neb nemělo vlhkosti. L8,7 Jiné pak padlo mezi trnie a spolu vzrostlé trnie udusilo je. L8,8 A jiné padlo do země dobré, a když vzešlo, učinilo užitek stý.“ To pověděv volal jest: „Kto má uši k slyšení, slyš.“

L8,9 I tázali ho učedlníci jeho, které by to bylo podobenstvie. L8,10 Jimžto on vece: „Vámť jest dáno znáti tajemstvie královstvie božieho, ale jiným v podobenství, aby vidúce neviděli a slyšíce nerozuměli.“

L8,11 „I jestiť podobenstvie: To siemě [jest]text doplněný editorem[118]jest] est lat. slovo boží. L8,12 Kteří zajisté vedlé cesty, to sú ti, kteří slyšie, a potom přichází ďábel, vynímá[119]vynímá] wyniema tisk slovo z srdce jich, aby věříce spaseni nebyli. L8,13 Ale kteří[120]kteří] kteṙey tisk na skálu, ti jsú[121]ti jsú] navíc oproti lat., + hi sunt var., kteříž když uslyšie slovo, s radostí přijímají, a tiť kořenóv nemají, neb[122]neb] qui lat., quia var. na čas věří a v čas pokušenie odstupují. L8,14 Které pak padlo mezi trnie, tiť sú, ješto slyší, a od pečování a zboží a rozkoší života jdúce, bývají udušeni a nepřinášejí užitku. L8,15 Ale které do země dobré, tiť sú, ješto