naj[525r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevyšší kněžie a kniežata naše na odsúzenie k smrti i ukřižovali sú jej, L24,21 a my sme se nadáli, že by on měl vykúpiti lid izrahelský[351]lid izrahelský] Israel lat.. A nynie tomuto všemu třetí den jest dnes, jakž sú se tyto věci staly. L24,22 Ale i ženy některé z našich zstrašily sú nás, které před světlem byly u hrobu, L24,23 a nenalezše[352]nenalezše] nenaležſſe tisk těla jeho, přišly praviece, že sú také viděnie anjelské viděly, kteřížto pravie, že by živ byl. L24,24 I otešli sú někteří z našich k hrobu a nalezli sú tak, jakož ženy pravily, ale jeho nenalezli.“ L24,25 Tehdy on řekl k nim: „Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu, což sú mluvili proroci! L24,26 Však ty věci musil Kristus trpěti a tak vjíti do slávy své.“ L24,27 A počav od Mojžieše a všech prorokóv, vykládal jim ze všech písem, kteráž o něm byla. L24,28 I přiblížili se kaštelu, do kteréhož jdiechu. A on potrhl se dále jíti. L24,29 I přinutili ho řkúce: „Zuostaň s námi, pane[353]pane] navíc oproti lat., neb se již připozdievá a deň se již nachýlil.“ I všel s nimi. L24,30 I stalo se jest, když seděl s nimi za stolem, vzal chléb a dobrořečil a lámal i podával jim. L24,31 I otevřieny sú oči jich a poznali jeho a on znikl od očí jich. L24,32 I řekli sú sami k sobě: „Však srdce naše hořalo v nás, když mluvil na cestě a otvieral nám písma.“ L24,33 A vstavše v tu hodinu vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromažděných jedenádcte i ty, ješto s nimi byli, L24,34 ani pravie, že vstal pán právě a ukázal se Šimonovi. L24,35 A tito také vypravovali, které věci staly se na cestě a kterak sú ho poznali v lámaní chleba.
L24,36 A když sú to mluvili, stál Ježíš uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám, jáť sem, neroďte se báti!“ L24,37 Ale zarmúceni a přestrašeni jsúce, domnievali se, že by ducha viděli. L24,38 I řekl jim: „Co ste zarmúceni a myšlenie vstupují na srdce vaše? L24,39 Vizte ruce mé a nohy mé[354]mé] navíc oproti lat., + meos var., žeť já ten jsem. Dotýkajte se a vizte, žeť duch těla a kostí nemá, jakož mě vidíte mieti.“ L24,40 A když to pověděl, ukázal jim ruce a nohy. L24,41 A [b]označení sloupcekdyž oni ještě nevěřili, ale divili se pro radost, vece k nim[355]k nim] navíc oproti lat., + ad eos var.: „Máte li tuto nětco, ješto by se pojedlo?“ L24,42 A oni podali jemu částky ryby pečené a plástu strdi. L24,43 A když jest pojedl před nimi, vzav ostatky dal jim.
L24,44 A řekl k nim: „Tatoť sú slova, kteráž sem mluvil vám, když jsem ještě s vámi byl, že potřebie jest, aby se naplnily všecky věci, kteréž psány sú v zákoně Mojžiešově a v prorociech i v žalmiech o mně.“ L24,45 Tehdy otevřel jim smysl, aby rozuměli písmóm. L24,46 A řekl jim, že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti a třetí den z mrtvých vstáti, L24,47 a aby bylo kázáno ve jméno jeho pokánie a odpuštěnie hřiechuov mezi všemi národy, počnúce od Jeruzaléma. L24,48 A vy ste svědkové těch věcí. L24,49 A jáť pošli zaslíbenie otce svého v vás, protož vy čekajte[356]čekajte] sedete lat. v městě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
L24,50 I vyvedl je ven do Betaní, a pozdvih rukú svých, dáváše jim požehnánie. L24,51 I stalo se jest, když jich požehnal, bral se od nich a nesen jest do nebe. L24,52 A oni pomodlivše se, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikú. L24,53 I biechu vždycky v chrámě, chváléce a velebiece boha[357]boha] + Amen lat., nemá var..
