otlúčiti | StčS | MSS | ŠimekSlov |

otlúčiti v. olúčiti

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otlúčiti, -ču, -čí pf. (ipf. otlúčěti, otlučovati); k lúčiti

1. co [část] ot čeho, čeho [jiné části téhož celku] odloučit, oddělit od něčeho, zbavit spojení s něčím: to [všechno porozené] slóve otlúčené, neb ot jiného těla mateřina bývá otluczeno ComestC 69a; aby pšenice od plev byla odluczena MatHom 37 ut…separentur; když duše byla odluċena těla, pohřeben jest [Kristus] tělestně HusVýklB 16a(odluczena od těla ~T); ║ pakli suol zhyne,…ničemuž sě nehodí viece, jediné aby bylo ven vyvrženo a ot lidí odluczeno BiblDrážď Mt 5,13 (ost. a lat. jinak) dáno pryč; otluczie tě nepřietelé tvoji valem EvBeneš 77b (L 19,43: var. v. obléci, -lahu 2) circumdabunt odříznou

2. koho ot koho [zvl. od členů téhož celku], ojed. čeho odloučit, vzdálit od někoho, zbavit společenství s někým: nemožieše [světec] lidí příchozích od sebe odlucziti OtcB 112a excludere a se nepřijmout; když v jednéj chalúpce…muž bohu nábožný na božích modlitvách…ponocováše, tělesně odluczen sa od synuov Frant 21a absentatus; ten [Seth] svój národ odluczil od Kainova pokolenie BřezSvět 4a; zlí od dobrých budú odluċeni jakožto kozlové od ovec HusSvátA 460a (srov. Mt 25,32); odlucženi súce [křesťané] od všelikého tovarystva hřiešníkuov ChelčSíť 52a; tváři božie bude otluczen [lakomec] RokLukA 189a; bude li která žena od svého muže právem odluczena PrávŠvábE 71b wirt…gescheiden rozvedena; ║ [Bůh k Davidovi:] nebude otluczen muž z tebe přede mnú, jenž by seděl na stolici izrahelské BiblCard 3 Rg 8,25 (~Ol, ~Lit, nebude otjat ~Pad, ~Praž) non auferetur nebude z tvého rodu odňat; hoře, toť jsem odluczena [nevěsta], truchlú vdovú pronesena LegAl 8 desolata sum opuštěna

3. koho/co ot koho, ot čeho, z čeho [celku] odloučit, oddělit, vyčlenit; otlúčiti sobě“ vybrat si: odluczzy [andělé] zlé z prostřědka dobrých EvOl 329b (Mt 13,49: BiblLit, ~Pad, ~Praž, vykodlúčie ~Drážď, EvBeneš, vymecí ~Víd, rozdělé BiblOl) separabunt; od kostela svatého Petra ten jistý kostel [sv. Václava] přenesl jest a odluczyl i učinil [biskup] tu stolici biskupovú PulkB 109; lid, který sobě odlucži [Bůh] od jiných lidí za zvláští lid ChelčSíť 53a; to zbuožé [hlučínské] jsme my [kníže]…zase od knížetství těšínského odlúčili a oddálili, aby to zbuožé…ničím ku knížetství těšínskému neslušelo ArchČ 18,20 (1498); ║ neřku, byť tělesně miestem mohli mnozí věrní v jednu ulici v městě odlucženi býti, ale v jedno tovarystvo viery aby se spojili ChelčSíť 11a shromážděni zvlášť, separováni

4. koho/co [zvl. žádoucího] komu, na co, k čemu, aby…vyhradit, ustanovit, určit: pomezné [oblasti] všěcky…odlucz všěm, ješto obět vzdávají v Jeruzalémě BiblDrážď 1 Mach 11,34 (~Ol, odkodlúčiti ~Lit, aby byly odděleny ~Praž) sequestrari; odlučiṡ vše, ješto břich otvierá, hospodinu BiblCard Ex 13,12 (~Ol, ~Lit, otdělíš ~Pad, ~Praž) separabis; odluczen jest Aaron, aby slúžil v svatyni svatých BiblCard 1 Par 23,13 (~Ol, ~Lit, otdělen jest ~Pad, ~Praž) separatus est; do smrti nám jej otluczil [kníže klášter] HradProk 26b; odluczte mi Barnabu a Pavla k dielu ComestK 260a segregate; kteříž nechtie sě zpoviedati…, budú odluczeny na věčné zatracenie WaldhPost 65a; segregaverunt vybrali vel odluczili VýklKruml 71b (1 Par 25,1: vybrali k službě syny Azaphovy BiblLit, sebrali sú ~Card, ~Ol, otdělili sú ~Praž, otdělili sú v službu ~Pad); ║ déšč dobrovolný odlucziſſ [Bože] dědině tvéj ŽaltPod 67,10 (var. v. otděliti 3) segregabis dáš, poskytneš

5. koho [nežádoucího] (ot koho, ot čeho, z čeho [společenství]) zapudit, zavrhnout: [z obce] vyloučit, vyobcovat: aby otluczyly jě, již zkušeni jsú střiebrem ŽaltWittb 67,31 (BiblDrážď, ~Praž, pod. ŽaltPod, aby vylúčili ~Kap, aby vykodlúčili ~Klem, BiblOl, aby vyvrhli ~Pad) ut excludant; když odluczzi vás a ohaví EvOl 322b (L 6,22: BiblOl, ~Lit, ~Pad, vykodlúčie ~Drážď, EvBeneš, rozlúčie ~Vid, vyženú BiblPraž) cum separaverint; má li člověk s právem otlucziti svú ženu ot sebe KristA 62b (Mt 19,3 dimittere: pustiti EvVíd, BiblDrážď a ost.); ta, ješto ot muže otluczena ComestC 90b repudiata; ti lidé jsú otluczeny od svatého křesťanstva AlbRájA 39b praecisi sunt; [Kristus v soudný den] svých pozóve, jiné odlvvcze ŠtítSvátA 99b; když odlucie vás, tověz od obcě HusVýklB 100b (L 6,22); kterýž byl všem v nenávisti a ode všech odluczen VýklŠal 21a; ktož nečiní dobrého ovoce, totiž dobrých skutkuov, že bude vyťat, totiž odluczen z počtu spravedlivých RokPostB 389 (ad Mt 7,19); aby odlauċili [kněží nevěřící] za nečisté AktaBratr 1,337a; ║ ti, ješto tak v manželský stav vstupují, že boha od sebe i od své mysli odlucieċ TobB 311 (Tob 6,17: BiblOl, otlučují ~Pad, zapuzují ~Lit, aby…vyhnali ~Praž) ut…excludant pustí z mysli

6. koho ot koho, koho [boha, krále], ot čeho [víry, světa aj.] odloučit, odvrátit, odtrhnout, odvést (v duchovním smyslu): neb jest odluczil [Jeroboam] izrahelský lid od pána boha BiblCard 4 Rg 17,21 (~Ol, ~Lit, jest otdělil ~Pad, ~Praž) separavit; od svaté viery odluczena nebudeta [kníže a kněžna] PasMuzA 337; kacieřstvo jest odluczeno od boha živého…a sjednáno jest s diábly OtcB 50b separatur; co by jej [moudrého] mohlo otluczyty boha AlbRájA 7a (otluczity ot boha ~B) elongat…a familiaritate Dei; slibem svým jsú…od světa odluċeni [řeholníci] HusSvatokup 154b; jenž by tak nevěrně město od krále odlucżili HusSvatokup 190b; nebudem moci býti odluczeni od něho [Krista] RokPostB 243; ║ mysl otluczyty ot časných a marných myšlení AlbRájA 60b odpoutat

7. koho ot čeho, čeho zbavit něčeho; [žádoucího] připravit o něco: ktož tehdy nás odluczzy od lásky Kristovy? EvOl 190a (R 8,35: var. v. otděliti 7) separabit; ež jest ot vladenie královstva odluczen [Antiochus] BiblMuzSZ 2 Mach 4,21 (~Ol, ~Lit, pod. ~Pad, je zbaven ~Praž) alienum se…effectum; mě se všěch strán obklíčily [bolesti] a útěchy otluczily HradMagd 38b; všěch činuov tělesných odl̇vczenv býti OtcB 120a zdržovat se; účastnosti té útěchy ijedenť nenie odluczen ŠtítSvátA 21b nemo…secernitur; velmi hříšné lidi před oblíčejem božím nazývají lidi svaté proto, že jsou někteří tělestných hříchův odlaučeni JakPost 127a tělesně nehřeší; abyste…nebyli od těch chlapóv svého odlúčeni ListářRožmb 1,85 (1426); aby od svých práv nebyli odlúčeni ArchČ 1,227 (1458) — jur.: králová svrchu řečená od práva svého věna ihned buď odluczena MajCarA 48 (aby…svého věna byla odsúzena ~B) a iure…cadat; chtěl mně děti mé…od nápadu otvrci a odlúčiti TeigeMíst 1,293 (1413); ║ ješče nenie odluczen [„kozlec“] mléka ComestC 68b non differt a lacte není odstaven; tak otluċen jsa mysli Antiochus neznamenáše, že…BiblPad 2 Mach 5,17 (vzdálen jsa od…mysli ~Lit, pod. ~Ol, tak byl omámen ~Praž) alienatus mente byv zbaven smyslů

8. koho ot čeho [dědictví] vyloučit z nároku na něco: otec muož ode všeho statku svého toho syna pominúti a odlúčiti i odvaliti jako nevděčného NaučBrn 74; aniž jest téhož dietěte od dielu dědičného s rozmyslem, když ještě při rozumu bieše, odluczil PrávJihlA 46a; ║ jí [ženě] sem všecko poručil, nic sem od nie neodlucil BawJetř 1094 v ničem jsem ji nevyloučil z nároku na dědictví

9. co [abstraktního] (ot koho, ot čeho, s čeho) odstranit, dát pryč; [své nežádoucí chování ap.] potlačit; [od sebe] odvrhnout: odlucz ode mne rány tvé ŽaltPod 38,11 (var. v. otehnúti 2) amove; co přieliš zlého, aby od sebe odluczil̇OtcB 103b; aby odluczyl [Kristus] bolest s světa ŠtítSvátA 21b; odlucze a odvrha [silný] od sebe marnost dřevnieho obyčějě ŠtítBarlB 109 repellens…et alienans; své vlasy sobě vyrvala [Maří Magdaléna], aby i příčinu hřiechu od sebe odlucżila CestMandA 179a; odluċiece…pečlivosti a myšlenie světská HusVýklB 51b (odložíce ~T); ot obrazóv odlúċiwſſi [Praha] poctu všecku Budyš 52a; skrze ty řeči bývá odlucžena od nich [lidí] zlost ChelčPost 143b; ║ když ke mně chce [Kateřina ke Kristu], toho však já ot sebe neotluczi LegKat 815 to neodmítnu; kak to pravda rčena, jež nebude otluczena HradMagd 35b quia non auferetur ab ea nebude popřena

10. jur. co [majetek] (kam) zcizit, převést na jiného; [svůj majetek] postoupit: když by vinnú dědinnu v jinú ruku otluczil DubA 19a; [prodati] ani kterým jiným obyčejem odlucziti ArchPelhř 16b (1439); ║ to, což slušie na mú [královu] stranu…, nebuď odluczeno od země judské BiblDrážď 1 Mach 10,30 (~Ol, ~Lit, aby nebylo bráno ~Pad, pod. ~Praž) ne accipiatur odňato, vzato

11. jur. koho ot koho, ot čeho oddělit, majetkoprávně osamostatnit („otděliti“ 5): dokovadž on od něho [od otce syn] odluczen nenie PrávSasE 128b nicht gesondert ist; jsú od něho [zemřelého děti] odluczeny od jeho zbožie Žilin 114a auzgeraten seyn; otec muož syna odlucziti a odděliti od sebe před právem s všelijakém zbožím Žilin 135a sundern von ym; ║ dividet odluci, oddělí VýklKruml 257b (12,46: var. v. otděliti 5) po zásluze jej odmění

12. koho ot čeho, z čeho [činnosti, funkce ap.] vyloučit z něčeho (pro nezpůsobnost): o tom, kto by měl otluczen býti ot bojě ComestC 112b; kteří otluczeni mají býti z vojska ComestS 139b (var. v. otlúčenec); nedošlého pak věku nebo let nemajíce…bývají odluczeni od svědecstvie PrávHorK 45a (otlučují se ~S) removentur; hubeného člověka prohřešenie vlastnie ode všeho duostojenstvie odluczi PrávHorM 54b (vymietá ~S) excludet; zlopověstní…od úřadu řečňovánie mají býti odluczeni PrávJihlA 27b; ║ jestli že…skrze své spolupřísežné z lavic rozumně byli by odluczeni [konšelé] PrávJihlA 112a vykázáni z lavic, tj. vyloučeni z účasti na jednání

13. koho/co ot koho, ot čeho (čím) odlišit; v pas. lišit se: ješto [sv. František] ješče rúchem ani bydlem jsa od světa odluczen Frant 8a sequestratus; to troje kacieřství [tj. odpadnutí, rouhání a svatokupectví] není uplně od sebe odluċeno, ale brž jedno vleče se po druhém; ale takto se dělé zvláště ta kacieřství HusSvatokup 114a; jako tuk otluċen jest ot masa, tak David ot synóv izrahelských BiblPad Sir 47,2 (~Praž, odkodlúčen jest ~Lit, rozdělený ~Ol) separatus; ║ pak i odluczyſſ drahé od marného Pror Jr 15,19 (var. v. otděliti 8) si separaveris rozlišíš

Srov. otděliti, otkodlúčiti

Ad 5: za lat. excludere stč. též vyhnati, vypuditi, vystrčiti; za repudiare též zahnati. – Ad 12: za lat. removere stč. též otvrci

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otlúčiti, -ču, -číš dok. (koho co, komu, od koho, čeho) odloučit, odstranit; zbavit, odejmout; vyloučit; udělit, přidělit; otlúčiti(koho, čeho, od koho, od čeho) odloučit se, oddělit se; vzdát se, zříci se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


otlúčiti dok. (čeho) = odloučiti (od čeho), odstraniti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 20 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).