otehnúti, -nu, -ne pf.; k hnúti
1. čeho [meče] v kom ohnout, zahnout (proti přímému směru): až do jilec meč v nich [v šesti perských rytířích] skúpa a v sedmém meče otehna AlxV 1618 nárazem zkřiviv
2. bibl. co ot koho odvrhnout, nechat jít mimo; [nežádoucí úděl] odvrátit: jenž [Bůh] neotehnul modlitvy mé [tj. nevyslyšené] a milosti své ote mne ŽaltWittb 65,20 (BiblDrážď, ŽaltKap, neotchýlil ~Klem, BiblOl, neodhrnul ŽaltPod, neotvrhl BiblPad, nezavrhl ~Praž) non amovit; cěstu zlostnú otehny [Hospodine] ote mne ŽaltWittb 118,29 (~Kap, otchyl ~Klem, BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, odhrň ŽaltPod, otvrz BiblPad, odejmiž ~Praž) amove; přikázanie jeho [Hospodinova] neotehnul sem [David] ot sebe BiblCard 2 Rg 22,23 (~Ol, neothnal sem ~Lit, neodvrhl sem ~Pad, nezavrhl sem ~Praž) non amovi nezavrhl jsem; othny [Hospodine] ote mne [prosebníka] rány tvé ŽaltKap 38,11 (othirni ~Wittb, otchyl ~Klem, BiblOl, odluč ŽaltPod, otejmi BiblPad, ~Praž) amove
Ad 1: další doklady po r. 1500