olúčiti, -ču, -čí pf.; k lúč
co [nejasného] osvětlit, objasnit, vysvětlit: musíš mi to otlucziczy (m. olucziczy), kak bych to mohl jistě znáti, proč sě <tak> musilo státi LegKat 1783
Podle správného výkladu J. Gebauera v LF 9, 1882, 310, srov. zvl. csl. olučiti ‚illustrare‘