otlúčenec, -ncě m.; k otlúčený
1. z čeho kdo byl vyloučen (pro nezpůsobilost): o otluczienczow z vojska ComestC 112a (v nadpise; kteří odlúčeni mají býti ~S) de timidis…removendis. – Srov. otlúčiti 12
2. farizej („otdělenec“ 2): phariseus odluczenecz SekvUKA 31a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otlúčenec, -ncě m. oddělenec; farizeus; propuštěnec, člověk zproštěný vojenské služby
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.