|
|
|
milost, -i f. pozd. též milost, -i m. (sub 8) k milý 1. čí, jaká, koho, čeho, k komu, čemu náklonnost, láska; „svá milost“ sebeláska horlivá milost v. horlivý 2. láska, milostný cit 3. koho, čeho, k komu, čemu touha, žádost; chtíč, vášeň 4. libost, chuť 5. milostnost, líbeznost, půvab 6. milostivost, dobrotivost, laskavost, vlídnost 7. milostivost, přízeň, příznivá náklonnost vůči někomu níže postavenému 8. v titulu Milost (arch.); uctivé n. ponížené pojmenování společensky výše postavené osoby n. Boha; Jeho Milost m., Jejie Milost f. ap. Jeho n. Její Milost; svatá Milost ap. Bůh; Ciesařská Milost v. ciesarský; Královská Milost v. královský; páně Milost v. páň; panie Milost v. paní adj.; Vašě Milost v. váš ap. 9. božie milost relig. milost, láska boží, obdarovávající boží přízeň 10. z božie milosti, boží milostí v titulu (o světském n. duchovním hodnostáři) z boží milosti 11. milost, milosrdenství, soucit, shovívavost 12. milost, smilování, slitování, odpuštění, prominutí 13. výsada, privilegium 14. vděk, vděčnost 15. nadřazenost, nadřazené postavení 16. relig. stav milosti 17. relig. vroucí vztah věřícího k bohu, zbožnost, nábožnost 18. relig. čeho, k čemu dar něčeho, obdarování něčím 19. psotné milosti elegie, báseň v elegickém distichu, zvl. milostná n. tklivá K 19: jen SlovVeleš. Sr. bohomilost, dar, dobrota, láska, miloščě, milovánie, nemilost, ochota. Sr. M. Beneš, LF Suppl. II, 1992, 33–37 Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
milost, -i, fem., láska, milost, Liebe, Gnade, Barmherzigkeit; stsl. milostь misericordia. — Ktož srdečnú myloſtý milují boha Štít. uč. 67b; myloſt bude jako plamenem pláti Štít. ř. 193b; mil̇oſt zažéci Kruml. 351b. — Prosím (plur.) tvé miloſti Kunh. 150b. Finees nalezl myloſt placavit ŽWittb. 105, 30. — Hrabie s ciesařovnú… sě jedno sama na ciesařovu milost dala DalC. 39, na ciesařovu miloſt DalH. tamt., na milost něčí sě dáti; Radislav… da sě na myloſt jeho (Václavovu) DalC. 26; — lépe by bylo nem čestně zbitu býti, než těmto chlapóm bradatým na myloſt jíti DalC 10, na milost jíti; — kněz Václav přijě jeho (Radislava) k myloſty DalC. 28, k milosti přijieti, na milost přijmouti; kněz Bedřich Vršovicě přijě k myloſty t. 73; — myloſt obdržěti AlxM. 3, 12, milost obdržěti. — Aby (král) myloſt učinil vlasti ut faceret remissionem Mus. 1. Mach. 13, 34. — (Já, Darius) Alexandru… vzpoviedaju myloſt svoji AlxV. 969, milost vzpoviedati, vzkazovati; svú myloſt Vlasta všěm vzpověděla DalC. 14. — Vezři z tvé myloſcy na to! AlxBM. 1, 41, z milosti = milostivě, vezři z tvé milosti…, = buď tak milostiv a vezři; z tvéj myloſty miň tu řeč Kat. v. 1263. — (Athenští) krále ſ myloſty přijemše dobychu věčné tvrdosti AlxV. 435, s milostí, přátelsky, laskavě; tak jej ſ myloſty přijechu t. 708; vzem ſ myloſty otpušťenie t. 932; tiem té viny pokúpívě, jakž tebe viec n’ostúpívě…, s tobú z-myloztyu ostati chtiece AlxBM. 2, 4. — Upominaji vy pod miloſti Hrad. 26a, pod milostí, pod ztrátou milosti; (kníže) pod miloſti jim přikáza (aby nosidla roztrhali) OpMus. 141b. — Ať od milovánie mne ani dětí miloſt odtáhne tebe ani zbožie miloſt ani miloſt přátel BrigF. 10a, milost čeho, láska k čemu (gen. obj.). — Juž v službě nýnie otplatka, že hospodnie myloſt vrátka AlxV. 274, milost hospodnie, milost, přízeň pánova. — Pro miloſt ženskú Kruml. 3a, milost ženská, láska k ženám. — Pokútnými miloſtmi ŠtítOp. 368a; k smilné myloſty Štít. uč. 70b; ta ť (mast) jedno k myloſty slušie Mast 368; (bohyně), jenž vládne myloſty AlxV. 737, jež nad myloſty vévodí t. 762. — Ač twa miloſt ráčí NRada 676, Tvá Milost, = Ty; twa miloſt vládne t. 644; pravi (já) twe miloſti t. 950; z tvé viery děkujiu twey myloſty DalC. 30; — purgmistr nemá dáti pečeti žádnému, než kralowie miloſti Pr. pr. 245, králova milost, = král; nemají konšelé… jinde přísahy bráti než před kralowu miloſtij t. 245. — milozzt LMar. 71; myl̇oſt Kruml. 351b, svú mil̇oſtí t. 352b. — myloſt gratia ŽWittb. 44, 3, Prešp. 1284, MamA. 23b, miloſt též ŽKlem. 83, 12, skirze miloſt božú per gratiam HomOp. 152a; myloſt misericordia ŽWittb. 41, 9, t. 32, 18, miloſt též ŽKlem. 83, 12; myloſt zelus ŽWittb. 118, 139, ŽPod. 68, 10, milozt též HomOp. 202a; duch myloſty přielišné zelotypiæ Mus. Num. 5, 14; myloſt amor Prešp. 1267, Mus. Gen. 29, 20; hospodine…, naveď jej (sluhu tvého) podle tvéj miloſti na pravú cestu secundum clementiam ŽPod. 148; protivu miloſty méj pro dilectione mea ŽWittb. 108, 5; miloſt diligentia Prešp. 1378; pro osvěcenie myloſty iubilaei Mus. Lev. 25, 12. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
milost, -i f. láska: milost ženská láska k ženám; milost čeho láska k čemu;milostí jiej žžieže prahl k ní láskou; milost, milosrdnost: na milost něčí sě dáti, na milost jíti dát se na milost; na boží milosti na pravdě boží (o mrtvém); k milosti přijieti vzít na milost; přízeň: milost svoji vypoviedati vzkazovat svou přízeň; z milosti milostivě; pod milostí pod ztrátou milosti; milost hospodnie milost, přízeň pánova ( v. též miloščě) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
milost f. = láska, vděk (obrazové bez milosti = bez vděku); — přijieti někoho k svéj milosti = oblíbiti si někoho; — svá milost = sebeláska; — pod milostí = pod ztrátou milosti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|