váš pron., f. vášě, vašě, n. váše, vaše, pl. váši, vaši, též vaší
vyjadřuje vztah ke skupině osob (popř. ke každému členu této skupiny), jejímž členem je adresát:
(o částech těla, vlastněných předmětech ap.) váš, vám patřící
(o člověku) váš, jsoucí s vámi v příbuzeneckém n. společenském vztahu
(o Bohu, vládci ap.) váš, nad vámi jsoucí
(o činnosti n. jejím výsledku) váš, od vás pocházející
(o vlastnosti n. ději) váš, vztahující se k vám jako k nositeli n. k cíli děje
(o něčem poskytovaném ap.) váš, vám určený
vyjadřuje vztah k historickému společenství, do něhož patří adresát:
(o území, víře ap.) váš, vám (vaší zemi ap.) příslušející
„vaši“ pl. m. vaši, vašinci, vaši lidé (sr. MSS s. v. „vašinec“)
vyjadřuje vztah k jednotlivci, který je oslovován v čísle množném:
(o něčem vlastněném ap.) váš (tj. tvůj); často v oslovení „Vašě Milost“ ap. vy
(o člověku) váš (tj. tvůj), jsoucí s vámi (s tebou) v příbuzeneckém n. v společenském vztahu
(o ději, vlastnosti ap.) váš (tj. tvůj), vztahující se k vám (k tobě) jako k nositeli děje n. vlastnosti
Sr. vy, náš, mój, tvój
Autor: Milada Homolková