|
|
|
dar, -a/-u m. 1. dar, co bylo darováno 2. čeho dání (zvl. darem), darování, věnování 3. almužna, milosrdný dar potřebnému 4. bibl. obětní dar odevzdávaný Bohu, „ofěra“ (sr. StčS s. v. „obět“ 3) 5. drahý, cenný dar, fig. (v pl.) majetek, bohatství 6. odměna, odplata, popř. žold, mzda 7. dar (jako plat) úřední osobě odváděný při určených příležitostech, zvl. při soudu 8. úplatek, protiprávní dar za účelem získání nějaké výhody, něčí přízně, služby ap. 9. relig. čeho obdaření, uštědření; dar milosti božie ap. obdaření, uštědření milosti Boží, požehnání (sr. StčS s. v. „požehnánie“ 4) 10. relig. milost; dar boží, dar pána boha ap. milost Boží (sr. StčS s. v. „obdarovánie“ 4) 11. relig. čeho duchovní dar, charisma, zvl. dar Ducha svatého 12. (čeho) nadání, vloha 13. „věnný dar“ věno, „obvěňenie“ manželem darovaný majetek pro zajištění manželky po jeho smrti (sr. ESSČ s. v. „věno“ 2) 14. svatební dar ženicha nevěstě, otci nevěsty ap. 15. moc, právo 16. výsada, privilegium (sr. StčS s. v. „obdarovánie“ 7) 17. bibl. povolání, poslání 18. med. váhová jednotka užívaná v lékařství čítající jednu drachmu (sr. ESSČ s. v. „trén“) Sr. dánie, dárek, dávanie, obdařenie, peserunk, pobožna, podar, španda, vzatek Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 4. 2024). 
dar, -a, -u, masc., Gabe, Geschenk, Schenkung; z koř. da-, z dō-: ř. δώρον, lat. dōnum. — Králové dari přinesú munera ŽWittb. 71, 10. (Páni) pojidú přěd svého krále nesúce dary nemalé AlxB. 5, 14. (Rytieř) jde přěd král daru prosě Hrad. 100b. Pravicě jich napilnena jest darow muneribus ŽWittb. 25, 10, ŽKlem. tamt., naplněna jest dary ŽPod. tamt. Přijmeš dari oblationes ŽWittb. 50, 21; aby nám dal ščedré dari Kunh. 149b; daṙi nám dáni sú munera Kladr. 2. Reg. 19, 42; přišli j’ho darsi svD. 88. (Já) lépe rozuměji, kak sě ti darzy vyprávějí AlxV. 1994, co ty dary znamenají; daru má ot boha mnoho, když čstnú ženú daří koho t. 75. Mastmi, jež biechu w dary poslány Kat. v. 3036, poslati co v dar. Těla blažených čtverem budú darem obdarována Štít. ř. 182a. — Pro dar nepřevracuj práva AlxV. 251, pro úplatek; či jáz byl co křivě súdě, mimo právo dary bera? AlxBM. 8, 18. — dar svatého ducha svD. 49, Modl. 141a; — v tom darzye Vít. 22b, v daru HusE. 3, 76; w darziech in muneribus ŽWittb. 44, 13, ŽKlem. tamt., w darzijech Štít. ř. 51a; — dar munus Prešp. 2298; k daróm in donaria Ol. Ex. 35, 22. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dar m. dar, věnování: poslati co v dar; milost; úplatek: pro dar nepřevracuj práva Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|