|
|
|
milovánie, -ie n. k milovati 1. čí (boží ap.), jaké, koho, čeho k komu milování někoho n. něčeho, láska, láskyplný vztah k někomu n. něčemu 2. koho k komu milování, láska, milostný cit k někomu 3. čí, koho, čeho touha, žádost po někom n. něčem; milostná žádost; chtíč, pohlavní žádostivost 4. jaké („neřádné“ ap.) cizoložství, smilství 5. čeho obliba něčeho, záliba v něčem 6. milostivost, dobrotivost, laskavost 7. milostivost, přízeň, příznivá náklonnost vůči někomu níže postavenému 8. relig. milost, láska boží, obdarovávající boží přízeň 9. milost, milosrdenství, soucit, shovívavost 10. čeho horlivost, horlivé úsilí o něco 11. relig. vroucí vztah věřícího k Bohu, zbožnost, nábožnost Sr. horlivost, láska, ľúb̕enie, milost, milostivost Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
milovánie, -ie, neutr., milování, láska, das Lieben, Liebe. — Uložili sú… nenávist pro milowanye odium pro dilectione ŽKlem. 108, 5. Vzložichu na ňeho (židé na Šimona) ten kříž ne mylowanye dle, ale proto, že (Ježíš) nemožieše nésti pro mdlobu ML. 104a. Z mylowanye všěcky ctnosti sě rozplozují JeronMus. 19a. Děkujemy tobě z milouanie velikého Kunh. 147a. — Offěruje k mylowany sobě hospodina ad placandum sibi Dominum Ol. Lev. 1, 3, k mylowany ad placandum MamA. 15b (překlad neumělý). — Viery sě jemu nedostává a tak i pravého k synóm milovánie HusE. 1, 153. Oba (starci) po jejie mylowany vřiesta amore eius vulnerati sunt Ol. Dan. 13, 10. — mylovanie pietas Prešp. 1324; pro veliké milouanye propter amorem Lit. 2. Reg. 13, 2. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|