ochota, -y f.; k ochotiti
laskavost, vlídnost, přívětivost: nechce liť [škůdce] pak tvé ochoti v tom schovati pro své zlosti RadaOtcK 262 (~M, dobroty ~P); odoláš mnohému daru čistú, šlechetnú dobrotú, ne takú lstivú ochotu RadaOtcK 332 (~P, dobrotivostí ~M) úlisností; ║ jenžto [spasení] s tobú [Bohem] v tvéj ochotye za tvým slavným stolem sedie, pokrm tvého beránka jedie UmučRoud 655 (v rýmu) v tvé laskavé přízni. – Srov. ochotenstvie 2