miloščě, -í pl. f.
k milý
koho láska, milost (arch.)
Doloženo jen v některých tvarech. O původu a deklinačním typu více GbHistMluvn 3/1,220. Sr. ľuboščě, milost
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
miloščě, -ště miloště, -í, plur. fem., milost, láska, Liebe; stsl. milošta sing., gratia. Srov. Hist. Mluvn. III, 1, 220. — Ve výrazících adverbiálních pro miloščě = pro lásku, z lásky, láskou: to uslyšav Eufemian pro miloſczye syna svého v svém domu jemu (Alexiovi) pokojík dáti kázal Pass. 325; pro miloſſtye t. 437; matka božie všecka miesta (t. kde byl chodil Ježíš) pro myloſcze navščevováše ML. 21a; že ť pro miloſſtie nedužím HusŠal. 97b; (žena) pro miloſſtie obraz jeho sobě namalovala Nikod. 111a; pro miloſſtie Comest. 173a, t. 200b; — miloščěmi = láskou, z lásky, pro lásku: (otec) často radoščemi vzjiskřil, až ju (dceru) myloſczemy dal v učenie u vysoké Kat. v. 96; (Kateřina, při křtu) vzjiskři zdravě myloſczemy boha i jeho matky chvalú t. v. 937; ež si za ny myloſczemy umřěl Modl. 33b; pro to pitie byli sú (Tristram a Izalda) sobě míli, že, ač by sě kdy rozlúčili jednoho téhodne spolu nemluviec, miloſſtěmi musili by umřieti Trist. 87.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
miloščě, miloště, -í pl. f. milost, láska; pro
miloščě,
miloščěmi
láskou, z lásky, pro lásku: pro miloště obraz jeho sobě malovala; miloštěmi musili by umřieti (
v. též milost)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
miloščě, miloště pl. f. = milost, láska; — pro miloščě = pro lásku, z lásky, láskou; — miloščěmi — láskou, z lásky
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.