Počínají sě kniežky, ješto slovú Zrcadlko hřiešníka

Najmilejší! Poňavadž v cěstě jsme tohoto biedného a utiekajícieho světa, dnové náši jako stien hynú. Protož potřěbie jest nám pomnieti pilně a často srdečně rozjímati, že nášě křěchkost, náše nestatečnost tak často nás pudí zapomínati. Co jest to? Že všemohúcí pán pro náše lepšie, našeho žádaje užitka, dává nám radu skrze svatého Mojžieše, takto řka: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“ {Deut. 32.}marginální přípisek soudobou rukou

Ó, najmilejší, budeme li této rady božie poslúchati, budem sě moci z zahynutie vyvinúti, neb tato rada našeho spasitele jest nám zrcadlo k hřiechóv našich ohlédaní, jest lékarstvie k spasení, jest výstraha proti věčnému zatracení. Neb abychom hřiechy své seznali a lékařstvie k spasení hledali a věčného sě zatracenie ostřiehali, die milosrdný a žádúcí spasitel: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“

Ó, kterak k spasení přeužitečná jest tato božie rada, z niež nám naučenie múdrosti, napomenutie k uopatrnosti, ku pokání statečnost, a tak božie pocházie milost. Ó, přědivná dobroto našeho stvořitele! Ó, nevýmluvná lásko našeho vykupitele! Ó, přěslavná horlivosti našeho spasitele! My sluhy zlostné, sluhy zmeškalé leností, sluhy nestatečné a neužitečné jsmy. Pro své [101v]číslo strany rukopisuhřiechy, jenž smrti věčné byli jsme hodni. A snad ještě mnozí sme hodni. A aj, dobrotivý stvořitel života, davač odpuštěnie zlosti, on štědrodar milosti žádostivý nás popuzuje k spasení, tak řka: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“

I kto, jediné prokletý a zatracený zatracenec, tu radu velebnú slyše, nehnul by sě a neradoval by sě, a viece, než móž býti vymluveno, neveselil by sě, že bóh všemohúcí, král všech věkóv, pán anjelský, stvořitel všech stvoření, má péči o nás biedných, nestatečných, pro hřiechy mrzutých, o nás, od diábla poražených řka: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“

Protož pilná, veliká a statečná má v nás býti péče, abychom ho nade všechny jiné věci milovali, pilně jeho přikázanie plnili, s ním sě ve všem svolili a jeho nikdy nezapomínali. Ó, běda nám na věky bude, ač, tu jeho radu zavrhúc, co on velí, neučiníme. „Biednější nade všechny jiné lidi a horší budeme,“ jako die svatý Pavel, že, vieru majíce, nevěrní svému pánu budeme. Jistě k naplnění jeho svatých přikázaní prázdní, marní a nestateční jsme, ač všeho, což sě jeho svaté milosti nelíbí, v nenávisti nemáme. A ač srdnatě nemilujeme, což jeho nesmierná vóle[a]vóle] vele