Itemcizojazyčný text žádný z našeho cechu nedávejte mnoho pro Buoh, nebo sme my chudí prvé a naše by mělo býti království nebeské. Jakož se jest přihodilo v Puclicích. Byl jeden kovář, kterému říkali Paška, ten jak živ nedal nic pro Buoh, krom jednomu chudému pacholku dal z lásky zástěru kovářskú, a tak, kdy umřel, vzel perlík a šel k nebi. Vida nebe zavřené, zatloukl jest perlíkem na vrata nebeská. Uslyše to vrátnej, přiběh k vratom a zavolá: „Kto tu tluče?“ Ten odpovie: „Já sem, kovář Paška.“ I řekl k němu vrátný: „Co chceš a proč tlučeš?“ A přihodil se k tomu svatý Matúš, vece k němu: „Co chceš sem, a ty nic dobrého na onom světě neučinil.“ Tak se Paška rozhněvav, tloukl opět horlivěji, až se po nebi rozléhalo. Slyše to Pán Buoh, řekl: „Kto tak nezbedně tluče na nebe, kde jest svatý Petr, že mu neodevře?“ A svatý Petr, polapiv sudlici, a přiběhl k vratom řka: „Kto tu tak nezbedně tluče?“ Ten odpověděl: „Já sem, Paška.“ Sv. Petr: „I co tlučeš, však nebudeš puštěn.“ I řekl Paška: „Mnoho se píše o vašem milosrdenství a káže, teď, slyše tlúci, nechcete odevříti. Abyšte mne pak nechtěli pustiti, ale proto byšte měli otevrúc nějaké rozmluvenie se mnú jmíti, abychom viděli a znali, že j’ u vás láska.“ Tehdy sv. Petr, slyše tu řeč, pootivře drobet brány nebeské. A Paška pohleděl do nebe i uzřel svú zástěru, kterú dal pro Buoh, ano leží v nebi, i vidě, věčí se žádostí zapálil, aby byl v nebi, i vece k sv. Petrovi (neb je sebú přinesl lavičku vína): „Na, napí se, sv. Petře,“ a sv. Petr mlčel. Tehdy[q]Tehdy] tehd Paška[r]Paška] aſſka[3]poškozený text vece: „Ty se[s]se] gſe snad bojíš, bych tě neotrávil, nechť já se[t]se] gſe předse[u]předse] p[4]poškozený text ale napiem. A tak, napie se a zachovav něco v ustech, i poskytne sv. Petru, a kdy sv. Petr pil, tehdy mu Paška zaprskne voči a vskočí do nebe i vsede na tu zástěru, kterú je na tomto světě pro Buoh dal. A sv. Petr, protřev sobě voči, i nuž se na Pašku, počne se[v]se] gſe s ním hanebně trhati, nutě jeho, aby zase šel ven z nebe. [I]text doplněný editorem[5]poškozený text řekl jest k němu Paška: „Pomni, sv. Petře, že sem já ještě nikdá nezapřel[w]nezapřel] nezapr[6]poškozený text Boha, jakos ty ho třikrát zapřel. A také slýchal sem jak živ, že na svém muož seděti, by bylo prostřed moře.“ Tehdy sv. Petr vida, že ho dotýká, i zastyděl se a vece: „Milý bratr, mlč, bohdáť já víc žádnému hříšníku nebudu protiven, ani tobě.“ Potom po malé chvíli umřel jest jeden na tomto světě velmi dobrý a svatý člověk. I vyšel jest Buoh proti jeho duši se vší říší ne[5r]číslo strany rukopisubeskú,