[5v]číslo strany rukopisuvýstraze a napomenutí jích zjevíš a oznámíš.

A tak jsme přišli před znamenitě slavný a pěkný zámek, jemužto žádný knížetcí ani královský nedržím, byť se mohl vrovnati ani ve všem světě jemu se rovný najíti, do kteréhož jsme my hned puštěni byli. A tu jest byl nesčislný počet anjelův božích, stkvějíce se jakožto přenejjasnější slunce, a zpívali spolu hlasem velikým: Svatý, svatý, svatý jest náš Pán Bůh, Sabaoth, mezi kterýmiž já jsem jích množství znala, ale však jsem s ními mluviti nemohla, neb jest mi to ten starec zapověděl. A potom mne hned na to místo, tu, kdež mne byl u stezky a u potoka potkal, zase dovedl. Ale já jsem potom velmi tesklivá a truchlivá byla a mé všeckno myšlení bylo jest k té spatřilé radosti a slávě boží, kterouž jsem viděla. I řekl mi ten starec, abych malé strpení měla, že ten krátký čas brzo svůj konec vezme, nebo po pěti dnech já mám zase v tu slávu (kterouž jsem spatřila a viděla) uvedena býti. A to že jednomu každému i všem vůbec k výstraze a ku pokání, též i ku potěšení, oznámiti a zvěstovati mám. Nebo Pán Bůh všemohúcí, jeho svatá velebnost, velice a hrozně[e]hrozně] hrozné na tento zlobivý a přehříšný svět hněvati se ráčí, že těch divův a znamení nebeských, kteréž z obzvláštní své lásky a náklonnosti božské proti nám, jenž tak rozpustile živi jsme, k výstraze ukazuje. Ale my sobě toho málo vážíme, a téměř jako v nic obracujem, kteréž by jistě slušně a opravdově námi pohnouti, oči naše otevříti, srdce kamenná obměkčiti, k užitku a spasení našemu nás přivesti měli.