[4r]číslo strany rukopisuobě panny, zemanská i ta sedlská, v jedné hodině umřely, a to se stalo mezi hodinou třetí a čtvrtou po poledni, nad čímž jeden každý, kteříž na tom veselí byli, žalost velikou měli: obzvláštně pak ten zeman, nemaje nežli tu jedinou dceru, že jest mu tak náhle umřela, srdečně litoval. Všichni se nejináče domnívali, poněvadž se to v náhlosti stalo, že jím někdo v pití jedu dodal.

Druhého dne, když ta mrtvá těla měli pochovávati, toho pilně šetřili, byly-li by otrávené. Tu ctihodný kněz Mikuláš Faber, farář[c]farář] Farař té vsi, dal jím tu radu, poněvadž jsou spolu jedné hodiny umřely, tedy aby také do jednoho hrobu spolu pochovány byly. Ale týž jistý zeman nikterakž k tomu svoliti jest nechtěl, nýbrž dal svou dceru samu obzvláštně do kostela pochovati, učinivši jí pohřeb velmi poctivý, nad čímž on i všickni přátelé zármutek veliký jsou měli, pro tak náhlou té jediné jeho dcery smrt, kterážto jemu i všem přátelům, jsouce v rozkoši vychována, velice milá byla.

Nic méně, tolikéž i týž ženich s rodiči svými, ano i se všemi přátely jinými, nemalý, ale veliký zármutek nad tím měli, v příčině té, nebo ženich i všickni hosté, kteříž k tomu svadebnímu sňátku pozváni byli, jsouce předešle veseli, potom že jsú zámutku pocítili, ale však to Pánu Bohu všemohúcímu poručiti museli, a podlé řádu a obyčeje křesťanského se strojili tu umrlou děvečku ku pohřebu nýsti, k kterémuž jsou se přátelé i jiní lidé sešli a ty zarmoucené rodiče a přátely těšili, s ními žalost a zármutek také měli. Tu smutná a truchlivá mat[B2v]číslo strany tisku[4v]číslo strany rukopisuka