dieka, -y, fem., díka, poděkování, Dank; ze stněm. danc. Pol. dzięka, prý z prostředí českého Brückner v Jag. Arch. 17, 562. — V téj řěči minu ta dyeka AlxBM. 6, 31, dieka = děkování, díky; jakož se sta jednomu člověku, jemuž had da jed za dieku Baw. 48, za poděkování, místo poděkování; dyeki grates Prešp. 2234; ſ dyekamy cum gratiarum actione Koř. 1. Tim. 4, 4. — dyek čiňenie gratiarum actiones t. 2, 1, diek čiňenie; což ſ diek čiňením přijímáno bývá cum gratiarum actione Kladr. 1. Tim. 4, 4; k horlivějšímu djk čiňení Har. předml.; w dyekach čiňení Koř. Koloss. 4, 2, m. v diek činění, attrakcí. Platno nenie již (nyní) pravenie, neb již poslušno nenie, jakožto za dávného věka, kdež (z) skládanie byla dieka Baw. 31, byly díky, byla vděčnost za skládání (básnické). Buď chvála a dijeka Štít. ř. 82a; jemuž čest a dijeka t. 3b; bohu buď dyeka Hod. 25a, dieka bohu gratias Deo Pernšt. 2. Korint. 8, 16, bohu dieka Pernšt. 2. Kor. 2, 14, djka pánu Bohu Har. 2, 45, že sme díka pánu Bohu v dobrým zdraví přijeli ŽerKat. 102; bože mój, tobě dyeka Aug. 12b, Bohu vždy dyeka HusKázC. 30a. — dyeku da hospodinu Joachim Levšt. v. 236, dieku dáti, vzdáti, vzdávati; ať by tobě dyeku vzdala dušě má Modl. 13a; vzdajme již dyeku hospodinu Štít. ř. 21b; abychom díeku jeho milosti vzdali velikú HusPost. 12b; bohu dieku vzdávati z těch daróv Kruml. 152b; pil sem, dieku bohu vzdávaje Otc. 191b, bohu dieku vzdávajě OtcB. 57a; chválu a dyeku vzdávaje bohu Štít. uč. 100a, dyeku a chválu vzdávajíc ŠtítBud. 96, chválu a dijeku vzdávaje jemu z toho Štít. ř. 21b, dijeku vzdávajíc t. 20b a 24b. — (Král) vzal dieku a chválu od střiezlivých z své šlechetnosti Šach. 295a, dieku vzieti z čeho — By král český některému dával každé léto svému paddesát hřiven člověku, bral by je u velikú dieku Hrad. 114b, bráti co v dieku, vděčně. — Zkráceno v děka ve výraze adverb. bezděky, z bez dieky, = bez vůle, bez libosti, nedobrovolně, proti vůli, střhněm. âne danc = wider Willen. Ne bezdyeky, ale dobrovolně měl (Ježíš) trpěti Krist. 76a, ML. 90a; neb ne bez dieky ale dobrovolně přistúpili k ňemu ŠtítBud. 141. Některý (maje se na útěku bráti přes řeku) by rád zbyl řěky, avšak tam jěti bezdyeky AlxV. 1804. Člověčie mysl snáze se dá naraditi, než bezdyeky přinutkati Štít. uč. 54b. Pak-li nechceš se mnú jíti, jáz chcu tobě učiniti, že pójdeš se mnú bezdieky Hrad. 130a; (liška) musi bezdieky utonúti t. 131a. Že jest bez dieky Adam v smrt upadl ŠtítBud. 122. (Každá věc) k svému protivenství bezdyeky sě tiehne Alb. 21a, t. 21b. Spal s ní bezdyeky podáviv dievku vi opprimens Mus. Gen. 34, 2; bezdyeky nás porobil v službu violenter t. 43, 18; (židé) bezdieky jezdiechu per necessitatem t. 2. Mach. 15, 2. Bezdieky coactim násilně Lact. 241a. Již se musíme bezděky bíti Trist. 291, překlad z něm.: âne unseren danc wir muzen vechtin Eilhart von Oberge, Tristrant v. 6016. Odtud bezděčný, v. t. — Chtěl mě vdáti bez me dieky me invitam Otc. 480a, bez mé dieky atd.; bez twe dieky tebe dobudu Comest 223a; bez ſwe dieky v pokoji bude ŠtítPař. 53a; ciesař svatú Anastazí bez giegie dieky za svého starostu oddal Pass. zl. Mus. 1b, bez jejie dieky Pass. 55; (císař) bez gych (Čechův) dyeky Teklada biskupem učini DalC. 32; (někteří) nejdú rádi s tohoto světa, ale smrt trpočí je bez gich dieky, jamž oni nechtie Kruml. 344b, smrt trpočí je bez gych dyeky Štít. uč. 153a; kako s’ ty živ směl koronu v Němcích bez nás přijieti, a ty s’ ji beze wſſyech dyeky u Prazě (mohl) vzieti DalC. 66; já svú čest slibuji nésti beze wſech dieky do méj smrti Kat. v. 299; ani která modlitba platna móž býti bez te dieky Kruml. 324b.

dieka f. dík, poděkování; vděk: diek činenie vzdávání díků; bráti co v dieku vděčně; bez dieky, bezděky proti vůli, nedobrovolně

dieka f. = dík, vděk; — bez dieky, bezděky = proti vůli, nedobrovolně, z přinucení