|
|
|
čiňenie, -ie n. k činiti I. bez pravovalenčního doplnění substantivum značně obecného významu 1. nastávání, vznikání 2. činnost, akce ; (aktivní) jednání; čí (Kristův ap.) působení; dobré čiňenie konání dobra, dobročinnost; „lotrovské čiňenie“ darebáctví 3. zř. svévolné jednání, zvl. proti božímu řádu (?) 4. čin, skutek; relig. pozemské, světské skutky; dosti čiňenie odplata, zadostiučinění 5. zř. dobré čiňenie ctnost 6. zř. účinek II. s pravovalenčním doplněním 1. čeho (činnosti, skutku), co konání, vykonávání, dělání, „čiňenie súdu“ konání soudu; „divóv čiňenie“ působení divů, dělání divů; „diek čiňenie“ ap. vzdávání díků, díkůvzdání; čeho (negativního) páchání, působení, (zmatků ap.) vyvolávání 2. čeho (příkazu ap.) provádění, plnění, naplňování 3. zř. čeho (hmotného) dělání, vyrábění; alch. příprava 4. zř. jur. čeho (dokumentu) dělání, pořizování 5. zř. jur. koho (do úřadu) ustanovování K I/5: za lat. virtus Sr. dělánie, konánie Autor: František Martínek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024). 
čiňenie, -ie, neutr., činění, das Thun, Wirken, activ. — Daj nám prodlenie života a dobřě czynenye Modl. 69a. V nesnadnosti dobreho czynyenye ŠtítVyš. 20b. O czinieni dobrých skutkóv ŠtítMus. 135a. W dyekach cinyeni in gratiarum actione Koř. Koloss. 4, 2. Kto nezpravuje cizích skutkóv ani sě obvazuje cizím czzinienim Kruml. 141b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čiňenie, -ie n. činění, konání, jednání Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|