|
|
|
chvála, -y f. 1. koho, čí, jaká (světská ap.) sláva, chvalná pověst; čest; „býti na chválu“ komu být ke cti 2. relig. koho, čí (boží) sláva, oslava, prokazování úcty n. pocty někomu, něčemu; „vzdá(va)ti chválu“, „činiti chválu“ komu, čí (boží) chválit, velebit, oslavovat někoho ve funkci interj. chvála, sláva; jásavé zvolání vyjadřující boží chválu 3. relig. koho, čí (boží) chvalozpěv na někoho, radostný zpěv na něčí počest; „chvály“ žalmy 4. relig. komu z čeho dík, díkuvzdání, projev vděčnosti a úcty Bohu; „vzdá(va)ti chválu“, „činiti chválu“ děkovat, vzdávat díky 5. chvála, pochvala, (po)chválení, projev uznání; 6. koho, čí chlouba, předmět, čin ap., kterým se lze chlubit 7. koho, čeho skvělost, výborná vlastnost 8. koho, čí radost, stav n. pocit potěšení, uspokojení ap. 9. relig. jaká (nebeská) blahoslavenství, sláva, podíl na boží slávě 10. čí milost, přízeň někoho výše postaveného Sr. diek, chlúba, oslava, plésa, pochvala, sláva. Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Chvála Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024). 
chvála, -y, fem., sláva, chvála, chvalozpěv, Ruhm, Lob, Lobgesang; stsl. chvala laus atd.; skr. svar- sonare, tedy chval-, z koř. pův. sṷel-. — Snadná stane sě nám čest hi chwala AlxB. 3, 11; viz-že každý, kak jest vrátka seho světa čest hi chwala Jid. 7. Božiú chwalu svD. 56; věčné chwaly Rúd. 8a; pozorná chwala speciosa laus MamA. 35a; ješitná chwala gloria, elatio SlovD. 75a; lajivá chwala fallax gratia Ol. Prov. 31, 30. Pravým slušie chwala collaudatio ŽWittb. 32, 1, ŽPod. tamt., chvála slušie komu; tobě slušie chwala hymnus t. 64, 2. Chuala tobě z toho Kunh. 147b, chvála komu z čeho. Vypraviti nemohu, kakú vzdachu chwalu bohu AlxV. 570, chválu vzdáti; jménu tvému chwalu vzdám psalmum dicam ŽPod. 17, 50. Co sobě pomóže(my), ač sě v životiech zmóže(my), všecko jednomu na chwalu AlxH. 10, 6 a AlxV. 2361, komu na chválu, Gualth. 3, 492: unius ad laudem. Již dobrodružnie dle chwali silně sě potykovali AlxB. 5, 1, pro chválu dobrodružskou, že jsou dobří druzi. (Alexander) pomdlí té všie své chwaly AlxM. 8, 3. (Bóh) věcí (= větší) jest nade všicku chwalu Štít. uč. 104b. W chwalách, v pění, v modlitbách HusŠal. 145b. Jemuž lid ſ chwalami v cěstu vyšel Kruml. 35a. Jeho chwala slula spoře, tak že ciesař na svém dvoře neměl krále radnějšieho Kat. v. 41, jeho (Kostova) chvála, chvalná pověst; zlá chwála…, zlé slovo a zlau chwalu RešSir. 266a. — chwala laus ŽWittb. 33, 2 a j., Prešp. 1254; chuala laudatio ŽGloss. 146, 1, všěcky chwaly laudationes ŽWittb. 9, 15; chwala laudatio ŽPod. 110, 10. — chwala gloria ŽKlem. 3, 4, vstaň chwalo t. 107, 3; dajte chwalu ſlawie jeho gloriam laudi ŽWittb. 65, 2; ukázal jemu (diábel Ježíši) všecka královstvie světa a chválu jich HusE. 2, 86 (s poznámkou: neb slávu); — chwalu carmen ŽWittb.39, 4, ŽKlem. 39, 4; — chwala hymnus ŽWittb. 148, 14, ŽKlem. tamt.; w chwale in hymnis ŽGloss. 99, 4; chwalu hymnum ŽPod. 64, 14; — chuala psalmus ŽGloss. 146, 1, chwalu řku psalmum dicam ŽWittb. 17, 50, chwaly našě psalmos t. Ezech. 20, w chwalach in psalmis t. Hab. 19; — w chwale in psalterio ŽKlem. 48, 5. — chwaala Blázn. 132a; w chwalie Mill. 39a; chwalu laude SekvE. 21a atd., a vedle toho psáno tu často vch-: wchalu laude t. 15b, 24a, wchale in laude t. 43a, wchali laudes t. 15a, dnešnie wchaly laudes t. 53b atp. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvála f. sláva, chvála, chvalná pověst; chvalozpěv, hymna, žalm Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvála f. = sláva; — chvalozpěv Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|