|
|
|
diek, -a/-u m. sr. sthn. danch, pl. denchi 1. dík, (po)děkování, „vzdáti dieky“, „učiniti dieky“ komu poděkovat 2. dar(y), hmotný projev díků a vděčnosti 3. uznání 4. chvála, pochvala, projevené uznání 5. relig. chvála, chválení, blahořečení, díkuvzdání; vzdáti diek, činiti dieky, vzdávati dieky ap. komu (božskému ap.) z čeho, za co čím, v čem (žalmech) ap. vzdávat díky někomu, chvalořečit, blahořečit někoho za něco 6. relig. díkuvzdání, formalizovaný úkon (n. sled takových úkonů) určený k oslavě a uctění Boha a provázející n. obsahující ústní vzdání díků 7. souhlas, dobrá vůle, benevolence 8. bez čieho dieku bez vůle, samovolně, bezděčně 9. zvl. s oslovením měj diek, měj ho diek ap. komu, z čeho chvála tobě, budiž pochválen; vyjadřuje uznání a pochvalu 10. zvl. s oslovením měj diek, měj ho diek ap. komu díky, měj (můj) dík; vyjadřuje poděkování 11. adv. zvl. s oslovením měj diek, měj ho diek ap. dobře! výborně!; vyjadřuje pochvalu 12. měj ho děk, dolož. jen méhoděk zř. bibl. ve funkci citoslovce dobře (iron.), ano, ano, „haj“; vyjadřuje výsměch Dolož. též jako vl. jm. osobní Ad významy 1, 5, 6: V dokladech s pl. tvary nelze vždy jednoznačně odlišit m. diek od f. dieka Ad významy 9, 10, 11: dolož. též mějhodiek, měhodiek, miehodiek, méhodiek, mýhodiek, mějdiek, též měj děk, měj ho děk, mějhoděk ap. Sr. dieka, blahánie, chvála, chváľenie, sláva, děkovati, blahati, blahoslaviti, bezděky, vděk a spojení dieku čiňenie, diekóv čiňenie s. v. čiňenie Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
diek, děk, -a, -u, masc., dík, Dank; ze stněm. danc. Krátké děk převládá ve výrazích ustálených. — V tom chváľu mužě toho věka, neb sú od múdrých dóstojni dyeka, že ijeden muž nedal svéj cnéj paniej zlé zlým užiti DalC. 11, jsou hodni díku. — Výraz ustálený: měj diek, měj děk, na př. miey diek, dobrý a věrný sluho ŠtítOp. 374a, ŠtítMus. 32b, t. 115a, Šach. 297a; měg děk, muži dobrý, z toho, že jsi mne této šeredné zbavil šelmy Háj. 86b; měj djk, posle věrný Solf. 59. Význam děkovací klesá v povědomí jazyka a pošinuje se ve význam vůbec pochvalovací; na př. Mey diek, sluho dobrý! euge Koř. Luk. 19, 17 = dobře, výborně! měj děk tobě, sestro milá Hád. Jg. = díky tobě, chvála, sláva tobě! Totéž je ve výraze měj-ho-děk… = měj toho dík, za to dík, na př. mé milé dítě, myhodiek, věř mi, že s’ mi to učinil wdiek Trist. 338. Z měj-ho-děk je změnami hláskovými mie-ho-děk a mí-ho-děk, méhoděk, a pošinutím významu = díky! chvála! sláva! výborně! atp., na př.: Mieyhodiek, umie ť dobře prodati (říkají prý lidé o obratném, chytrém kupci) RokycEvJan.53b; myeyhodiek, sluho dobrý euge BiblJ. γ Mat. 25, 21; Meihoďek euge, potest etiam esse interiectio exultantis Lact. 243b; Miehodiek tomu mistru, ješto ť tě k té rozšafnosti přivedl Tkadl. 2b; myehodyek, sluho dobrý euge BiblJ. γ Mat. 25, 23; miehodiek Pernšt. tamt.; miehodiek, dobrý panošě euge bone serve Lit. Luk. 19, 17; Miehodiek vám, sluhy dobré a věrné ChelčPost. 172b; myehodyek euge HusKázD. 38a, MamA. 21a; ó myhodiek, milý Zachee, myhodiek, jistě hanbíš mnohé bohaté HusW. 91a; mihodyek euge HusKázB. 153a; mehodyek, sluho dobrý euge Koř Mat. 25, 21 ; mehodyek Vít. 5b, mehodyek euge HusKázA. 168b, méhoděk Br. NZák. 60b. — Jiný výraz ustálený v-děk = v libost, k libosti, vhod atp., ve rčeních vděk býti; tu bieše wdyek pomoc mojě Vít. 39a; ješto by wdiek býti jemu (nemocnému) mohlo gratum fieri Otc. 149b; ciesařovi by wdyek to poslúženie DalC. 48; velmi by (Jezukristovi) wdiek bylo Pass. 359; vděk učiniti: věř mi, že s’ mi to učinil wdiek Trist. 338; co kážeš kolivěk, to vše chci učiniti wdiek TandZ. 176b; to tak přijme, jako by bylo jemu učiňeno, což bude wdiek geho učiňeno gratia (abl.) Brig. 92; vděk přijíti: neb jima (hraběti a císařovně, na osamělém hradě) jiuž wdyek člověk přišel DalC. 39, střhněm. in danc komen; zav-děk přijieti: cožkoli sem tobě učinil, zawdyek s’ to přijal GestaKl. 3; a ve spojení jiném: člověk, ješto by jeho (poutníka) přěvezl wdiek k sv. Prokopa domu Hrad.9b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diek, děk m. dík, poděkování; (j)měj diek, (j)měj-ho-diek, měhodiek, miehodiek, méhodiek, míhodiek měj (za to) dík, děkuji ti, děkujeme ti, výborně!, sláva!; v-děk, za-v-děk býti, učiniti, přijieti vhod, zavděk Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
diek, děk m. = dík; — měj ho diek (děk) = dobře, výborně, chvála (sláva) tobě! Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|