Autor | ||
Zkratka | TomsaSprach1782 | |
Transkribovaný titul | Böhmische Sprachlehre | |
Transliterovaný titul | Böhmische Sprachlehre | |
Poznámka k titulu | ö jako o s nadepsaným e | |
Místo tisku | Praha (Prag) | |
Tiskař/nakladatel | Tiskárna normální školy (im Verlag der k. k. Normalschule) | |
Vročení | 1782 | Vydání | první |
Exemplář | Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T III 6524 | |
Knihopis | K16252 | |
Formát | 8° | |
Rozsah | A8+2 B–Z8 Aa–Dd8 Ee4+2 = s. [I–IV] — [1] — 2–440 — [441–444] Poznámka: před arch A a za půlarch Ee přivázány dva listy a nesignovány, poslední strana nepotištěna | |
Charakteristika | Mluvnice Františka Jana Tomsy (1751–1814) je rozsáhlá práce stojící na rozhraní mezi mluvnickou tradicí 17. století a přelomovou mluvnicí Josefa Dobrovského (DobLehr1809). V předmluvě (Vorrede, s. [I] až [II]) deklaroval autor intenci napsat učebnici češtiny pro Němce. Tomuto záměru odpovídá volba němčiny jako výkladového jazyka (jde však zároveň o jazyk škol). Vzhledem k tomuto záměru naopak překvapí historická perspektiva, kterou Tomsa své mluvnici dal, odvolávání se na staré tisky a mluvnice 16. a 17. století (NámGram1533, BenGram1603). Mluvnice je rozdělena do pěti nestejně dlouhých dílů: III. etymologie (tvarosloví), s. 30 až 380;
Substantiva jsou rozdělena do 11 deklinací (4 mužského rodu, 4 ženského a 3 středního). Kritériem rozdělení je po rodu především zakončení genitivu singuláru. Podvzory jsou vyčleňovány na základě zakončení nominativu singuláru a významnou roli hraje i životnost (u maskulin). U adjektiv vyčlenil Tomsa 6 skupin. V nauce o slovese se inspiroval rosovským (RosaGram1672) členěním sloves z hlediska vidu a opakovanosti pojmenovávaného děje. Zná 6 konjugací na základě zakončení infinitivu (uvádí i infinitiv na -t; konjugace vyčleňuje Tomsa stejně jako DolGram1746) a množství sloves nepravidelných, tj. nezařaditelných do systému. V prozódii uvedl Tomsa oba systémy, jak časomíru, tak „rýmy“, a otiskl veršové příklady obou typů. V mluvnici projevil Tomsa kromě znalosti předchozí gramatikografické tradice i pozoruhodný vhled do běžně mluveného jazyka své přítomnosti, uvádí hláskově rozlišená paradigmata (např. typu pěkný/pěknej) včetně stylistického, resp. sociokomunikačního odlišení (s. 183: „im gemeinen Leben“) — některé podněty tohoto druhu byly komentovány v mladších gramatikách.
Německý výkladový text je tištěn frakturou, příklady a jejich překlady švabachem; pro ojedinělá latinská slova je užito antikvy. Pozdější prosazovatel antikvy pro český knihtisk Tomsa použil v roce 1782 antikvu pro polštinu (tam to bylo běžné) a jiné slovanské jazyky, cyrilici pro církevní slovanštinu a ruštinu, hlaholici pro církevněslovanský překlad Písma apod. | |
Jazyky | němčina, čeština, latina | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura (o autorovi, díle a tiskárně) |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 29. 9. 2021 |
Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 7 dny; verze dat: 1.1.25 |
|||
Web je
podpořen
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ). |