Pavel Doležal

Pavol, Paulus, Paullus; Doleschalius

8°

Rozsáhlou mluvnici češtiny (lingua Slavico-bohemica — jazyk slovensko-český i slovansko-český), napsanou latinsky, vydal v Prešpurku (Bratislavě) evangelický duchovní Pavel/Pavol Doležal (1700–1778, k místům, kde žil, srov. v mluvnici příklady na s. 135). Je to mluvnice související s pěstováním literární češtiny na Slovensku, užíváním kralického překladu bible a písní českého původu v slovanských evangelických hornouherských kruzích; zároveň ale Doležal navázal na sérii jezuitských mluvnic češtiny a hlavně na syntetickou RosaGram1672. Doležal patřil do okruhu pietisty M. Bela a jeho mluvnice využívá v rukopise dochovanou mluvnici luterána Daniela Krmana mladšího (1663–1740; srov. Brtáň 1978: 650; Jóna 1978: 265). Krman pak byl synovec Tobiáše Masnicya, autora Zprávy písma slovenského z roku 1696, v mnohém navazující na ŠtajerZpůsob1668 (Koupil 2012: 107). Kryptický náznak o užití jiných gramatik najdeme už v závěru titulu mluvnice.

Vlastní text předchází předmluva učeného duchovního a historika — magnum decus Hungariae — Mateje Bela (Mathias Belius, 1684–1749), která obsahuje řadu motivů jazykové apologie a ukazuje rozhled po slovanských jazycích (s. [III] až [XXII]). Poté oslovuje čtenáře autor (s. [XXIII] až [XXVIII]) a následují jednotlivé tradiční části (partes) mluvnice v obvyklém pořadí:

Pars prima, zabírající jednu složku papíru (s. [1] až 16), je ortografická.

Pars secunda (s. 17 až 131) se zabývá „etymologií“, tedy tvaroslovím.

Pars tertia (s. 132 až 176) uvádí čtenáře do otázek syntaxe (čili ‚stavění vedle sebe‘, pádosloví, vazeb) jednotlivých slovních druhů.

Pars quarta (s. 177 až 321 — i s dodatky) je místem, kde se probírá prozódie, jak nauka o rýmování (rhythmologia, s. 177), tak umění časomíry (metrologia, s. 181); v této části mluvnice je věnován prostor i vyšší stylistice figur (s. 219 až 225).

Rozsáhlý Appendix (s. 226 až 271) popisuje derivaci a kompozici, téma ve starších mluvnicích probírané v „etymologii“; praktickou demonstrací rozmnožování slovního pokladu je seznam českých termínů z gramatiky a poetiky na s. 266 až 271.

Přílohu tvoří seznam přísloví (s. 272 až 287) a frází (s. 288 až 301). Svazek uzavírá Komenského časoměrný překlad i latinský originál souboru Disticha Catonis (srov. CatoPouč1705).

Doležal využil rukopisné mluvnice církevněpoliticky pronásledovaného Daniela Krmana (rukopis mluvnice z let 1696–1704, někdy uváděný se stejným názvem jako DolGram1746, jindy „bez titulu“ — Ďurovič 1990: 56). Jakkoliv navazoval na předchozí mluvnice, v tvaroslovné systematice zavedl dvě důležité novinky: jména jsou členěna sice komplikovaně („pro 10 typů 65 vzorů“ — Víšková a Sirotek 1953: 190), ale základním kritériem dělení je slovesný rod. Slovesa pak Doležal shledává v 6 třídách víceméně podle infinitivních tvarů (volati, milovati, ležeti, učiti, píti, hrnouti — Víšková a Sirotek 1953: 191).

Mluvnice zaujímá významné místo při zkoumání dějin slovenštiny (varianty a ekvivalenty v závorkách) i geneze konceptu československého jazyka (Ďurovič 1992: 183 upozornil na to, že v demonstrativních Hlasech o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky /Hlasové 1846/ je § 10 Belovy předmluvy zařazen latinsky i česky a v českém překladu je řeč o jazyce československém /s. 7n.; latinský termín je přepisován jako jediné slovo: „slavobohemicae“/). Ľubomír Ďurovič 1990: 62 považuje slovenské formy uváděné v mluvnici systematicky v závorkách nejen za drobná upozornění, ale za jedno z hlavních témat práce: „rozdiel češtiny a slovenčiny“, pojímaných jako dialekty společné kulturní lingua Slavico-bohemica. — Ještě v další perspektivě se mluvnice může jevit, když si všimneme Doležalovy ortografie (srov. Ďurovič 2000: 27). Pravopisný experiment navazuje na Rosu a předchází Pohla: na s. 7 se vysvětluje, v rosovských stopách, že háček u <ň> se před <ě>, <i> a <j> vynechává ke škodě prostších čtenářů; k experimentu kromě Rosy jistě přispěl i rozdíl mezi českými a slovenskými dialekty, co se týče výsledků historické depalatalizace. Zaujme také svědectví o možné výslovnosti <ý> jako [ej] u lektorů v českých slovech (s. 5).

Pro tisk latinských textů bylo v Prešpurku užito antikvy a odpovídající polokurzivy, pro češtinu fraktury.

• Hlasowé o potřebě jednoty spisowného jazyka pro Čechy, Morawany a Slowáky. Praha: České museum, 1846 [= Spisy musejní 22], s. 7–8. Fotokopie tisku Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha, sign. T II 115, dostupné z WWW: <viz zde>
• Bel, Matej. Predhovor. Přel. J. Pavelek. Slovenská reč, 1984, roč. 49, s. 135–148. Dostupné z WWW: <viz zde>
• Doleschalius, Paulus. Grammatica Slavico-bohemica… Posonium, 1746. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 45 G 222), dostupná z WWW: <viz zde>
• Doleschalius, Paulus. Grammatica Slavico-bohemica… Posonium, 1746. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 45 D 24), dostupná z WWW: <viz zde>
• Doleschalius, Paulus. Grammatica Slavico-bohemica… Posonium, 1746. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 88.778, dostupné z WWW: <viz zde>
• Doleschalius, Paulus. Grammatica Slavico-bohemica… Posonium, 1746. Fotokopie tisku Vědecké knihovny v Olomouci, sign. 88.778, dostupné z WWW: <viz zde>

• Bayerová, Naděžda. Gramatická terminologie předobrozenská. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979 [= Spisy Pedagogické fakulty v Ostravě 39], s. 119–121 et passim.
• Brtáň, Rudo. Jubilejný pohľad na literárne dielo Pavla Doležala (1700–1778). Slovenská literatúra, 1978, roč. 25, s. 646–662.
• Ďurovič, Ľubomír. Vývin kodifikácie spisovnej slovenčiny pred Bernolákom. Slovenská literatúra, 1990, roč. 37, s. 56–66.
• Ďurovič, Ľubomír. Rosa and Doležal. In A. W. Mackie aj. (edd.). For Henry Kučera: studies in Slavic philology and computional linguistics. Ann Arbor: Michigan Slavic Publications, 1992 [= Papers in Slavic philology 6].
• Ďurovič, Ľubomír. Začiatky spisovnej slovečiny v XVII. a XVIII. storočí. Slovenské pohľady, 1993, roč. 109, č. 3, s. 88–101.
• Ďurovič, Ľubomír. Slovenská vývinová línia spisovnej češtiny. In O. Mališ (ed.). Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze: sborník příspěvků přednesených zahraničními bohemisty na mezinárodním sympoziu v Praze 20.–26. srpna 1998 1. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998, s. 43–52.
• Ďurovič, Ľubomír. Pavel Doležal a jeho Grammatica Slavico-Bohemica (pri trojstom výročí narodenia: 1700–2000). Slovenská reč, 2000, roč. 65, s. 22–32. Fotokopie dostupné z WWW: <viz zde>
• Jóna, Eugen. Pavel Doležal a jeho gramatika. Slovenská reč, 1978, roč. 43, s. 257–266. Fotokopie dostupné z WWW: <viz zde>
• Jóna, Eugen. Matej Bel (1684–1749). Slovenská reč, 1984, roč. 49, s. 129–135. Fotokopie dotupné z WWW: <viz zde>
• Jóna, Eugen. Podiel slovenských gramatikov na rozvoji českej gramatickej literatúry (V. Benedikti z Nedožier, P. Doležal). In J. Porák (ed.). Starší české, slovenské a slovanské mluvnice. Praha: Univerzita Karlova, 1985 [= Práce z dějin slavistiky X], s. 107–124.
• Koupil, Ondřej. Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny. Praha: KLP, 2012 [= Grammaticae Bohemicae 2].
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 69–70 (č. 18/08).
• Koupil, Ondřej. Čeština a slovenština v „modulu digitalizovaných mluvnic“. In S. Ondrejovič a J. Behýlová (edd.). Fenomén Ďurovič. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2016 [= Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského: philologica, 2016, roč. 75], s. 107–118.
• Krajčovič, Rudolf. O slovenčině v Doležalovej gramatike. In Porák, J. (ed.). Starší české, slovenské a slovanské mluvnice. Praha: Univerzita Karlova, 1985 [= Práce z dějin slavistiky X], s. 179–190.
• Porák, Jaroslav. Jubileum Pavla Doležala. Naše řeč, 1979, roč. 62, s. 148–151. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
• Víšková, Jarmila, a Jiří Sirotek. Zpracování českého tvarosloví u Dobrovského. In Havránek, B., a Dolanský, J., (edd.). Josef Dobrovský: 1753–1953: sborník studií k dvoustému výročí narození. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1953, s. 182–196.
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 762–763 (Royer Ján Pavol František) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>