[149]číslo strany rukopisu(5.726) Posmrtné lůžko z českého kulturního prostředí je v několika památkách pojmenováno slovem koryto, tj. na rozdíl od názvů rakev a truhla slovem nesporně domácího původu. S tímto pojmenováním se setkáváme především v stč. rýmované legendě o blahoslavené Anežce Přemyslovně, jež zemřela r. 1282 a byla pochována v Praze; jde o poslední dochovaný zlomek legendy, zveršované podle latinské předlohy v druhé polovině 14. století (LegAnežCh 5b):
| … una de sororibus arche appropians | (odstřiženo) …ci ctieše, otevřieti |
| cum murmure utrum aperiri deberet in‑ | to koryto, neb bieše tvrdě zabito. |
| geminans, quia hoc et laboriosum et bito. | Když paní k truhle přikroči, tvr‑ |
| difficile videbatur, statim ut archam | dý hřěbí ten ven skoči, o pavlač sebú |
| accessit, clavus, qui cum violencia | udeři a odevřěchu sě dveři. |
| inpulsus fuerat, videntibus qui ade‑ | (Podle faksimilové reprodukce rukopisu |
| rant et stupentibus, per se exiliens | chebských zlomků ve vydání M. Mladějov‑ |
| super pavimentum strepitum fecit et | ské, viz pozn. 134) |
| archa aperta corpus aperuit |
Latinský ekvivalent arca, české synonymum truhla a kontext (otevření hrobu královské dcery v klášteře, bez vykopávání) ukazují zde na nezasypanou rakev, rakev z trvanlivého materiálu, tj. sarkofág. Slova tvrdě zabito a tvrdý hřěbí mohla by svědčit o výrobě z dubového dřeva,[140]Na rozdíl od jiných stč. památek je zde v lat. předloze archa, nikoli sarcophagus. Podle Niederla slovanská *arka z římského okruhu byla nejspíše „zvláštní umělá a ozdobná schránka pro tělo mrtvé buď kamenná, nebo dřevěná, okovaná“ (op. cit., s. 356). nelze však z toho jednoznačně vyvozovat, že by toto koryto označovalo starobylý typ rakve vydlabané z dubového kmene, jaký je archeologicky doložen zmíněným nálezem v hrobce knížete Boleslava II. (viz pozn. 130), i když k tomu láká etymologie, spojující slovanské koryto s litevským názvem koryta prakartas, a to zase s litevským a staroruským názvem rakve – karstas, kъrsta.[141]Viz M. Vasmer 1953, s. 634 a 638. Jisté je, že sama tvarová podobnost mezi korytem a schránkou pro mrtvé tělo stačila k tomu, aby byl název oné běžné potřeby přenesen na tuto méně běžnou reálii, jak ukazuje stč. pojmenování biblického skalního hrobu, např. v CestMandA 181b: dvě míli od Jeruzalema leží hora, jenž slove Veselé, a jestiť utěšené položenie; a tuť leží Daniel prorok v kamenném korytě.[142]Srov. A. Novotný, Biblický slovník. Praha 1956, s. 221: „Židovské hroby… byly obyčejně vtesány do skály (Iz 22.16, pokud to nebyly přírodní jeskyně)“. Nejčastěji měly tvar „neckovitý“. – Jiný stč. doklad na koryto v podobném významu uvádí Jan Gebauer, Slovník staročeský II. Praha 1916, s. 108. Mladší doklad na pojmenování koryto nám poskytuje záznam o pohřbu kněze Jana Želivského
