[110]číslo strany rukopisuperiferní. Tuto výchozí lexikální jednotku dané polysémní struktury bychom proto popsali takto: zpósobiti koho/co [nějaké množství] ‚seřadit, uvést do postavení s jednotkami za sebou, zvl. do bojové formace, tj. sešikovat‘. Vůči ní sekundární jednotky s významem organizačním (‚upravit objekt v účelný celek‘), manipulačním (‚upravit objekt po stránce vnější nebo vnitřní‘) a vznikovým (‚vytvořit nějaký objekt‘) měly již v struktuře staročeské společnosti a jejího myšlení širší uplatnění: připomeňme aspoň středověkou strukturu domácnosti s vedoucí organizační úlohou hospodáře (zpósobiti čeleď, svój dóm), strukturu feudální monarchie s podobnou vedoucí úlohou vladaře (zpósobiti královstvie, kniežetstvie) a s příslušnými právními kompetencemi (zpósobiti zákony, poručenstvie, konšely), organizaci výroby s individuální tvůrčí úlohou řemeslníka (zpósobiti hlínu o hrnčíři, zpósobiti dřevo o tesaři HusVýklM 68b), nábožensky motivovanou úlohu člověka měnit sebe i společnost (zpósobiti srdcě, svój život), náboženské pojetí původce světa a dění v něm (zpósobiti člověka ‚stvořit‘, skutkové radú božskú zpósobeni, to črt zpósobí skrzě melankolí ŠtítSvát 135a) apod.

(5.26) Elementární kontextový rozbor (5.21), upřesnění distinktivních sémantických komponentů na jeho základě (5.22), srovnání s lexikálními podsystémy paralelními (5.23) i nadřazenými (5.24) a konfrontace příslušných jazykových faktů s mimojazykovou skutečností (5.25) – to vše nám již umožňuje provést přesnější rekonstrukci polysémní struktury zkoumaného slovesa. Touto přesnější rekonstrukcí rozumíme postižení hierarchie lexikálních jednotek dané polysémní struktury (5.261), postižení vztahů mezi nimi (5.262) a detailnější vymezení příslušných lexikálních významů (5.263) s náležitým přihlédnutím k jejich lexikální formě (5.264).

(5.261) Protože hierarchie lexikálních jednotek v dílčím lexikálním systému (jejich rozložení od jeho centra k periférii) je dána mírou společných klasifikačních rysů (1.4), seskupují se nám lexikální jednotky polysémního slovesa zpósobiti na základě svých společných a diferenčních klasifikačních rysů sémantických i morfologicky formálních (tj. tvoření vidových tvarů) do několika formálně‑významových celků; z těchto celků má v dané polysémní struktuře centrálnější postavení ten, který se v ní vyznačuje nejen větším počtem společných klasifikačních rysů svých jednotek, ale i větším počtem klasifikačních rysů diferenčních (jimiž se tyto jednotky navzájem liší) a také větším počtem vztahů externích – k ostatním jednotkám nadřazeného lexikálního podsystému, jež se při formální shodě základů shodují také v základních distinktivních komponentech sémantických (5.241). Interní seskupení všech jednotek dané polysémní struktury podle počtu jejich společných klasifikačních rysů (I),