charakterizovaných pohybem ve vzduchu je zařazován prostřednictvím jejího základu léta‑, který je společným formálním příznakem lexikálních jednotek téhož subsystému slovní čeledi, majících společný sémantický příznak (rys) létání; (d) do třídy prostředků, které slouží k přepravě, je zařazován prostřednictvím jejích specifických konstrukčně valenčních pozic (2.42), především její typickou syntaktickou funkcí příslovečného určení prostředku u predikátů označujících přemísťování osobního subjektu, tj. dosaditelností do syntaktického schématu někdo se přemísťuje něčím // v něčem (např. otec přiletí letadlem // v letadle; děti nejely vlakem // ve vlaku, poplujeme lodí // v lodi apod.); takovéto valence jsou tedy společným formálním příznakem sémantického pole lexikálních jednotek označujících prostředky přepravy lidí. Forma letadlo, začleněná svými formálními klasifikačními rysy do uvedených formálně‑sémantických kategorií lexikálních jednotek (slovního druhu, slovotvorného typu, subsystému slovní čeledi a typu valenčního), zprostředkovává tedy jazykové ztvárnění pojmu aeroplán pomocí jejich sémantických příznaků takto: „prostředek (a‚b) k létání (c) pro přepravu lidí (d)“. Ovšem takto ztvárněný obsah vědomí zahrnuje vedle pojmu letadla také pojmy vyjadřované č. slovy balón, vzducholoď, vrtulník a raketa, mezi nimiž jsou významové rozdíly v oblasti pojmového jádra lexikálního významu. Lze říci, že všechna tato slova spolu se slovem letadlo tvoří dílčí lexikální systém – sémantické pole (1.5), v němž jsou spojena oněmi společnými sémantickými rysy svého pojmového jádra (a–d), tj. rysy integračními, a liší se navzájem odlišnými sémantickými rysy svého pojmového jádra, tj. rysy diferenčními (1.11). Podstatné pojmové rozdíly mezi létacími stroji ovšem tkví v rozdílném způsobu udržování létacího stroje ve vzduchu, v rozdílné příčině jeho pohybu, v různém směru startu aj.: letadlo je nadnášeno křídly a uváděno do pohybu vrtulí, prouděním vzduchu (větroň, kluzák) nebo reaktivním pohybem spalovaných plynů; balón i vzducholoď jsou nadnášeny náplní lehčího plynu, ale balón je uváděn do pohybu prouděním vzduchu, kdežto vzducholoď vrtulí; u vrtulníku obojí obstarávají vrtule, u rakety reaktivní pohyb spalovaných plynů. Ale jazyk zde respektuje rozdíly méně podstatné, povrchnější (2.315): především empiricky nápadné vnější rysy – tvar a pomalý pohyb lodi – a nápadnou součást – vrtuli, ale také nápadný způsob uvedení do pohybu – nadnášení balónu lehčího než vzduch, odpálení rakety (odhlíží se od jiných technicky podstatných vlastností, jako je např. kolmý start vrtulníku). Prostřednictvím lexikální formy se ztvárňují jednotlivé pojmy oněch létacích strojů jako substance zařazené mezi lodi (pojmenováním vzducholoď v rámci slovní čeledi se základem loď- a v rámci slovotvorného typu paroloď), mezi prostředky vyznačující se vrtulí (pojmenováním vrtulník v rámci slovní čeledi se základem vrtul- a v rámci