sémantický rys nereálnosti, komponent vázanosti na pověrečné představy (viz 1.421). Vzhledem k této diferenční pojmové složce se stč. slova čáry, kouzlo apod. významově nekryjí se stejně znějícími slovy dnešními. Změnilo se zde chápání podstaty označované skutečnosti. (Tato změna ovšem neprobíhala skokem; stč. památky např. ukazují, že v době, kdy se již uznávala pověrečná podstata ordálů, uřknutí a podobného čarování, věřilo se ještě v účinnost takových „kúzel“, jako byly kouzelné nápoje; viz ZHSV 29/12/1976.) – Postižení podstatnějších rysů skutečnosti, tj. její hlubší poznání (2.314), vede dále také k jejímu pojmenování na základě podstatnějšího pojmenovávacího příznaku (srov. záměnu vlk → opruzení, 4.31). – Častým případem změny v psychickém odrazu označované skutečnosti je pak diferenciace pojmu, projevující se v lexikálně sémantickém vývoji nikoli jako záměna sémantických komponentů (čáry, kouzlo 1.3b, 1.421), nýbrž jako zmnožení jejich počtu, jako specializace významu (1.3a). Např. málo známá exotická reálie, jakou byl ve středověkých Čechách slon, nemohla být tehdy pojmově zpracována tak přesně a diferencovaně od jiných jevů, jako je tomu dnes (kdy známe slona ze zoologických zahrad, z cirkusů, z filmů apod.). Pojem slona byl tehdy mlhavější, ještě v obecném vědomí mluvčích jasně nerozhraničený od pojmů jiných velkých exotických zvířat; svědčí o tom jednak skutečnost jazyková, že v nejstarších stč. textech se slon pojmenovává slovem slon i slovem velblúd, jednak skutečnost mimo jazyková, že slon je v Nové radě Smila Flašky z Pardubic v rukopisném sborníku Opatovickém z 15. století vyobrazen jako silný vlk s prodlouženým čenichem a s věžičkou na hřbetě (obr. l). Jak patrno, teprve během středověku se v Čechách dovršuje diferenciace pojmové náplně synonym slon a velblúd, tj. specializace jejich společného významu ‚velké cizokrajné zvíře sloužící zvláště k dopravě‘ na jejich užší a odlišné pojmové významy dnešní – ‚elephas‘ a ‚camelus‘. Nechceme‑li se tedy dopouštět anachronismů při sémantické interpretaci slov v starých textech, musíme přihlížet k rozdílům v poznání mezi dneškem a dobou jejich vzniku. Sama hlubší sémantická analýza takových starých slov je pak důležitou metodou při zkoumání vývoje poznání a vývoje kulturní úrovně společnosti.

(2.33) Odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích, vyjadřovaný formou lexikální jednotky, je tedy jazykově ztvárňován v lexikální význam tím, že je konstituován vyabstraho