zatížení samohlásky /í/, takže s ní nemohl splynout foném /ý/, a proto nastoupil jinou vývojovou cestu – cestu diftongizace ý > əi > ei). Podobně souvisí i vývoj lexikální s vývojem gramatickým: např. v souvislosti se zánikem starých tvaroslovných kategorií přecházejí některé formy z tvarosloví do slovní zásoby (stč. tvary téhož slova du. oči, pl. oka → nč. plurály rozrůzňující dvě slova) a naopak se vznikem nových tvaroslovných kategorií přecházejí některá slova do tvarosloví (psl. slovo *bǫdǫ ‚stávám se‘ → nč. gramatický komponent opisného tvaru futura, např. budu psáti); upadající syntaktické konstrukce ustrnují v jednotky lexikální (stč. předložka s + akuz. → nč. víceslovný lexém býti s to ‚být schopen‘) a naopak některé lexikální jednotky se významovým posunem stávají komponentem nových syntaktických konstrukcí (viz přehodnocování adverbií v předložky, citoslovcí v spojky apod.).

(1.3) I nejnižší jednotka jazykového systému, foném, analyzuje se na prvky, jimiž se s některými jinými fonémy shoduje a od ostatních liší; tyto distinktivní prvky, související se vztahy uvnitř fonologického systému (1.1), tvoří i z fonému dílčí systém, tedy nikoli „atom“, ale „molekulu jazyka“. Podobně také lexikální jednotka představuje systém: její význam můžeme analyzovat na distinktivní komponenty tvořící sémantickou strukturu (podrobněji níže, 3.2, 4.11) a i nejnižší lexikální jednotka má také svou strukturu sémanticko‑formální (zvl. slovotvornou, viz níže 2.41). Sémantické struktuře lexikální jednotky nechybějí charakteristické rysy systému (viz l), není však systémem konstituovaným z jednotek dvoustranných, významově‑formálních (srov. V. M. SOLNCEV, s. 193–194), a její jednotky – sémantické komponenty, sémy – nejsou dále členitelné; sém již není sám systémem. Sémy však také svým počtem, svou jakostí a hierarchickým uspořádáním v rámci své nadřazené struktury – sémantické struktury lexikální jednotky – určují její významovou kvalitu, určují lexikální význam. Ten se pak ovšem změnou počtu (a), jakosti (b) nebo hierarchického uspořádání (c) svých sémantických komponentů mění: (a) např. uvedené již (1.11) zúžení lexikálního významu slova žížala (‚živočich pohybující se s trupem nízko při zemi‘ → ‚dešťovka‘) bylo dáno obohacením jeho sémantické struktury o další rysy ‚plazící se‘, ‚malý‘, ‚vyskytující se zvl. na vlhké zemi‘ aj.; (b) sekundární význam slova kouzlo ‚eskamotérský kousek‘ vznikl v podstatě tím, že sémantický rys nereálnosti daného děje byl zaměněn rysem existence zdánlivé (srov. níže 1.421); (c) lexikální význam pojmenování