[178]číslo strany tisku83. Praesens.Sing. 1. pnu, psl. pьną; dial. -o, -em atd. jako v § 54. – Sing. 2. pneš, psl. pьnešь. – Sing. 3. pne, psl. pьnetь. – Du. 1. pnevě, -va, stsl. pьnevê (-va). – Du. 2. 3. pneta, stsl. 2. pьneta, 3. -te. – Plur. 1. pnem, -me, -my, psl. pьnemъ, -me, -my; dial. -mè atd. jako v § 54. – Plur. 2. pnete, psl. pъnete, dial. -ťe atd. jako v § 54. – Plur. 3. pnú, psl. pьnątь, na př. mnozí pocznvv slúžiti Štít. ř. 100ᵇ, když jej przigmvv t. 71ᵇ, rozepnuv Pror. 57ᵇ; z -ú je později -au, -ou: pnau, pnou, a dial. -ó, -um atd. jako v § 54.
Koncovka kmene praesentního -ne (ta jest u většiny sloves sem patřících) mění se v nářečích východních v -ňe: pněš, pněmy, pnětě BartD. 1, 125 (laš., vysl. pňe-), slc. pneš, pne atd. (vysl. pňe-); v nář. slc. je kmen -ňe přejat také do 1. sg.: pnem atd.; v nář. sev.-opav. je -ňe změněno v -ňo: sg. 2. pňoš, 3. pňo atd. podle BartD. 1, 137.
84. Imperativ.Sing. 2. 3. pni, psl. pьni, Us. stč. i nč. – Du. 1. pněvě, -va, stsl. pьnêvê (-va); zde nedoloženo. – Du. 2. 3. pněta, psl. pьnêta-, též. – Plur. 1. pněm, -me, -my, psl. pъnêmъ, -me, -my, Us. stč. i nč.; dial. -niè atd., jako v praes. indik. – Plur. 2. 3. pněte, psl. pьnête, Us. stč. i nč.; dial. -ťe atd., jako v praes. indik. – V nářečích bývá podle sing. pni také plur. pnime, pnite atd., a v nář. laš. bývá tu ij za i: pnij, pnijmy, pnijtě atd.; o obém v. § 19 č. 6.
85. Imperfektum pniech, -ích atd.; ze staršího -ⁱách atd., v. § 26 č. 4; stsl. pьnêachъ atd. Na př. wezmyeſſie DalStrah. 2, ktož snopek vznyeſſe ML. 52ᵃ, klnyechu maledicebant ŽWittb. 61, 5, Hod. 31ᵃ, (měštěné vládykám) hlavy ſetnyechu DalC. 93, lidé zznyechu Ol. 1. Reg. 6, 13, jímžto ſye dmyechu t. Súdc. 8, 3, větrové dmychu EvOl. 6ᵃ. – Novotvar podle inf. -ieti, -íti: drzywe nez ſwyet ſye poczyſe, až (ty) své dielo s ním vidíše Lvov. 9ᵃ.
86. Aorist.
1. S kořenným -ę-: pěch atd.; ze staršího ṕach atd., srov. I. str. 113; psl. pęsъ, v. § 23 b) č. 1. – Sing. 1. pěch stsl. pęsъ později pęchъ. – Sing. 2. pě, psl. pę: ty poezie otkládati Hrad. 126ᵇ. – Sing. 3. pě, psl. pę, na př. (dívka) pochzie synem PilD., wchzie Pilát na ščěpy zřieti Jid. 73, hróza Boleslava pogie DalH. 30, Job zakle svój den Ol. Job. 3, 1, (had) przypie ſie k ruce Comest. 270ᵇ, (mnich) przyetye štít DalC. 24 atd. – Du. 1. pěchově, -va, stsl. pęchovê (-va), za starší *pęs-, nemá zde dokladu. – Du. 2. 3. pěsta, -šta, stsl. 2. pęsta, 3. pęste: (ona dva) tu zmyrt wzieſſta AlxB. 3, 29, Aquila a Niceta poczieſta tázati Pass. 290, ta pány gyeſta ſye jězditi DalC. 85 a j. – Plur. 1. pěchom, stsl. pęchomъ a starší pęsomъ, nemá zde dokladu. – Plur. 2. pěste, -šte, psl. pęste: vzěste lítého (kněze) DalJ. 55 podle rkp.
![[178]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00180.jpg){kind=link}
