[177]číslo strany tisku-ъm-, a je tedy praes. pьną, jьmą, dъmą, impt. pьni, jьmi, dъmi, part. pьny jьmy, dъmy, impf. stsl. pьnêachъ, jьmêachъ, dъmêachъ atd. V tvarech pak ostatních je tu v psl. a stsl. v druhu 1. -ę-, v 2. -ą-, na př. inf. pęti, jęti, dąti, aor. pęsъ pozd. pęchъ, jęsъ pozd. jęchъ, dąchъ, part. pęlъ, jęlъ, dąlъ atd.
Postupem na půdu českou a podle známých pravidel hláskových v tvarech prvých -ь- a -ъ- zanikly, poněvadž v slabikách následujících byla vždycky samohláska plná, a je tedy praes. pnu, jmu, dmu, impt. pni, jmi, dmi, part. pna, jma, dma, impf. pniech, jmiech, dmiech atd.; v tvarech pak druhých jsou za -ę- a -ą- náležité střídnice české a jest na př. inf. pieti, jieti, dúti, aor. pěch, jěh, duch, part. pal, jal, dul atd.
Časem vznikají novotvary:
tvary praesentní pnu, pni, pna ... shodují se se střídnými tvary třídy II. tisknu, tiskni, tiskna atd., přidělány k nim tedy podle třídy této také tvary ostatní: inf. pnúti podle tisknúti, part. pnul podle tisknul atd.; a podobně ke jmu, dmu atd. přidělány inf. jmúti, dmúti, part. jmul, dmul atd.;
tvary infinitivní dúti, dul, dut... shodují se zase se střídnými tvary tř. I. vz. 7. (ob)úti, -ul, -ut, krýti, -yl, -yt atd., přidělány k nim tedy i tvary ostatní téhož způsobu: praes. duju, impt. duj, part. duje, podle obuju, obuj atd.
Vůbec a úhrnem: vedle náležitých tvarů infinitivních vznikly novotvary, ustrojené podle tvarů praesentních; a vedle náležitých tvarů praesentních vznikly novotvary, ustrojené podle tvarů infinitivních. Prvé stalo se skoro veskrze; druhé v několika případech, nejhojněji při dmu a klnu. Slovesa tato se tím zdvojnásobila, za bývalé sloveso jedno praes. dmu inf. dúti jsou potom dvě: praes. dmu inf. dmouti atd. a praes. duju inf. douti atd.; a rovněž tak je za stč. klnu, kléti nč.: klnu, klouti atd. a kleji, klíti (ob. klejt) atd.
Krom toho vyskytují se novotvary ještě jiné. Podle part. pol, pial atd. vznikl a v nářečích východních se ujal inf. -ati, -áti za náležité -íti a starší -ieti: ṕat, začat BartD. 1, 25 (zlin.), pjať, žať, začať t. 2, 26 (holeš.), ṕáť t. 1, 97 (příbor.), naṕáť t. 61 (val.) a j., slc. piať atd. Podle téhož participia vznikl a v XV stol. se rozšířil aor. pach atp. místo staršího pěch atd.; aorist a part. -l, hlavní člen perifrastického perfekta, byly syntakticky a tím psychologicky sdruženy, srov. Listy filol. 1879, str. 231, a jako byl k part. volal aorist volach, tak utvořeno podle pal také pach. Atd.
Z novotvarů sem hledících ujaly se některé také v jazyku spisovném, když je doporoučely jednak usus všeobecný, na př. mnu-mnouti – mnul atd. jednak žádoucí zřetelnost, na př. pnu-pnouti, jmu-jmouti atp.; kde důvodu takového není, tu zachovává se zpravidla tvar náležitý, na př. inf. vzíti a nikoli uzmouti, part. přijal a nikoli přijmul atd. Srov. § 87 a).
![[177]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00179.jpg){kind=link}
