[35]číslo strany rukopisumnohých nebezpečných vojnách neporušený, neobloupený a ode všeho kacířského jedu až do dnešního dne osvobozený zustal. Ano, ačkoli v posledním ohni léta 1675. jistý oficir od Francouzů[x]Francouzů] Francauzu zřízen byl kapli s kostelem zapáliti, předce ani kostelu, ani kapli, tím mině svatému tělu podlé jeho vyznání nic ublížiti, ani žádnou škodu učiniti nemohl.
Léta 1676. Matěj Šmid z Wayerbachu, k faře Habstetten řečené patřící, měsíce června na svým smrtedlně nemocným dítěti, které jen kost a kuže a celé vytrávené bylo, milostné pomoci svatého Vendelína po vykonanej oběti skrz dokonalé uzdravení svého dítěte radostně skusil a spatřil.
Léta 1677. byl jeden kalvinský Švejcar, Vilim nazvaný, u slečny z Štetern v službě, [36]číslo strany rukopisukterý dne nedělního v kostele svatýho Vendelína kázaní slejchával. Když pak jedenkráte na den téhož svatýho jej velmi tuze chváliti slyšel, myslil sobě, že to všechno, co kazatel povídá, podvod a lež jest. Aj, tu náhle tak oslepl, že jsou ho z kostela vyvedsti museli. Odtudž poznal a želel hříchu svého, žádal svatýho Vendelína za odpuštění téhož proti Bohu rouhání a přislibil, jestli mu zase jeho zrak navrátí, že chce katolikem býti. Svatý Vendelín nad ním se smilujíc, jeho slepe oči[y]oči] oci osvítil, on ale tak vděčný byl, že hned, jsa katolikem učiněn, se vyspovidal, velebnou svátost oltářní přijal a ten div ke cti a chvále svatyho Vendelína všudy vypravoval.
Léta 1699., když truhla ostatků[z]ostatků] Oſtatku svatého Vendelína otevře[37]číslo strany rukopisuná byla a jedná v tom sousedstvu dlouho nemocná, k svému uzdravení žádného prostředku nenalezající žena o témž otevření uslyšela, nemohoucí tam osobně dojíti, zaslíbila se, že jestli by zdraví nabyla, spolu i s manželem svým do jeho svatého kostela putovati, tam se vyspovídati a velebnou svátost oltářní přijmouti chce. A ejhle, dív! Po vykonaném slibu, když ještě na modlitbách trvala, zdravá povstala. Svou pouť a slib vykonavší, svému duchovnímu pastýři Mikulášovi Kellerovi (to jest jméno německého téhož sv. života[aa]života] žiowta a zázraku spisovatele) a jiným se přiznala, jak veliké dobrodiní a lásku ji svatý Vendelin prokázal.
Léta 1700., měsíce července, Kateřina Dreherová z Habštettu skrz přimluvu svatýho Vendelína po vykonanej oběti
