takovej potupě světa a k žádosti nebeských věcí přiveden, že jest u sebe pevně ustanovil: Království, které jemu dědičně patřilo, opustiti a v pokorném obcování skrytě milému Bohu sloužiti. Odkudž, ze škotské země, tejně se odberouc, špatné poutnícké šaty oblekl, mnoho svatých měst a míst navštivil. Pak okolo léta 574. do Říma přišel. Tam, když všechny kostely a svaté místa s největší pobožnosti uctil, ohlasil se u tehdejšího papeže Benedikta Prvního, a vyjevivše jemu svůj rod a mínění, žádal od něho dobrou radu a naučení. Papež jeho jednání a oumysl schválíc, napominal ho, aby v potupě světa a v službě boží pilně pokráčoval. Pak ho svým papežským požehnáním propustil.
Ten věrný služebník boží a veliký potupník světa, putujíc z Říma do Ainsidlu, poroučel se tam nejsvětější rodičce boží a, zas odtuď na rozličná místa odejdouc, hledal pohodlné přiležitosti, kde by poustevnícký život vedsti mohl. A hle! Doprovázením božským přišel do pustého Vestriku (jenž tehdáž ta krajina samá pustina byla) a nalezl tam jeden vršek, který se mu obvzláštně dobře líbil. Na tom místě, kde nyní kaple sv. Vendelína stojí, udělal sobě jeskynku z stromových větvi, noční ale lůžko své z křovi a ratolesti spůsobil, počnouc velmi tuhý kající život vesti. Jak ale dlouho zde bydlel, čim se živil a na jaký spůsob Bohu sloužil, to jedině Bůh a nebešťane vědí. Po ňákém čase cítil v sobě žádost do starožitného a svatého města Trieru putovati a ty mnohonásobné veliké svátosti a svatých ostatky, které se tam spatřují, uctiti. Mezi tím, když tam několik dní v městě i za městem od jednoho kostela k druhému putoval a svůj chléb dum od domu pro lásku boží žebral, spatřil ho jeden bezbožný trierský zeman, který jej za žebráka a sprostého sedlského chlapa maje, pro jeho žebrání spurně ho vyplisnil, řka: „Ty jsi ještě silný chlap, můžeš se jináč živiti, a předce radči žebráš! Jestli žádné jiné služby nemáš, tehdy pas můj dobytek a zasluž si svůj chléb.“ Pobožný Vendelín, myslíc sobě, že by mu ta pastušska služba k pravej potupě světa prospěla, přijmul tu tak špatnou službu a musil nejprv toho zemana svíně pásti. Když ale u těch nepokojných hovad žádného pokoje nenalezl a v svejch modlitbách velmi roztržitý býval, prosíl svého pána, aby ho od toho svínečného pasení odtrhl a jemu raději pasení hovězího
