Akštén jest zelený, jako zmazán olejem, tak masten. A protož, jakž sě jednú zažže od slunce neb od ohně, neuhasne. Izodor mistr praví, že jej dievčí krví hasie. A dlúho hoří, milost mezi manžely rozžéhá, v střiebřě stojí.
Adamant jest barvy jako i křišťál, ale temnější. Tak jest tvrd, že nelzě jeho železem ani jiným rýti, jedno krví kozlovú, tak změkčie. A to dvornie jest do něho, že sě rozpustí s uolovem na ohni, neb má v sobě rtuta mnoho. Najvětší bývá jako léskový ořěch. Stojí v uoceli, ktož jej nosí, nebojí sě nepřátel ani zvieřat lítých, ani oklamánie.
Achátes, jemuž akštejn řiekají, truojíť jsú, a každý jich jest črný, jeden má pruhy bielé, druhý žluté, třetí červené. V mosazi stojí. Ktož jej nosí, v súdě ostojí. A krásě pomáhá, mila činí. Který má pruhy červené, žiezi hasí a vítězstvie dává.
Alektor jest kámen světlý jako temný křišťál, nalezují jej u kokota čtvrtého léta v střěviech. Ale lepší jest devátého léta, když jest veliký, tehdy jest jak zrno bobkové. V mědi stojí. Smilstvo plodí, nepřátely míří a sny divné činí a žiezen hasí.
Amant jest kámen pruhatý černými prúhami a bielými. Stojí v střiebře. Jed hasí aneb vypuzuje, proročstvie činí, sny, když sě dějí, zvěstuje.
Amatyst jest kámen barvy fiolové, a čímž jest světlejší, tiem jest mocnější. V zlatě stojí. Ten sě nedá zapiti, rozum dobrý dává a k učení velmi pomáhá, milu muži ženu činí.
Adromant jest střiebrné barvy, na uhlí jako kóstka hoří, v střiebřě stojí. Moc jeho jest proti jedu a nepřieteli každému.
Palaj, jemuž pálač řiekají, jest barvy červené a světlé, žena karbunkulova, neb diem karbunluov, neb karbunkulus často jest v pálačovi, jmá všecky karbunkuly,
