zlosti a neústupný v svém kacieřství.“ I kázali sú mu s toho stolu sstúpiti ti jistí biskupové a, zbavujíce jeho kněžstvie, najprv sú od něho kalich vzěli, a takto řkúce: „Ó, Jidáši zlořečený, jenž si opustil radu pokoje a s židy si v radu odšel, odjímáme od tebe kalich tento, v němž sě krev božie a Ježíšě Kristova obětuje na vykúpenie světa.“ A on velikým hlasem řekl jest: „Doufám milému pánu, svému bohu vykupiteli, že on kalichu vykúpenie ode mne neotejme, ale úfám pevně, že s jeho pomocí dnes v jeho království píti jej budu.“ A tak jiné rúcho, totiž štolu a ornát, s něho snímajíce, na každé svým obyčějem zlořečenstvie vydáváchu. A on odpověděl, že to rúhanie mile podstupuje pro jméno a pro pravdu pána Jezukrista.

Když tehdy ty biskupové to všecko mešné rúcho od něho odebrachu, již sě ku porušení plešě chystáchu. A o to mezi nimi bylo jest rozbrojenie a rozdvojenie, neb někteří sú chtěli břitvú holiti a jiní vecěchu, že dosti bude, když jemu nóžkami pleš zrušena bude. A on sě obrátiv k králi, jenž tu v majestátu sedieše, vecě: „Aj, ještě tyto biskupové neumějí sě v tomto rúhaní svoliti.“ A když sú jemu, pleš porušujíce, na čtyři strany prostřihli nóžkami, řekli sú tato slova: „Již tento svatý konstanský sbor Jana Husi z řádu křěsťanského a z jiných dóstojenství, jimiž jest ozdoben byl, ssadiv, znamenaje, že kostel a cierkev božie nemá co viece nad ním činiti, jeho súdu a moci světské