odpoviedáše, a zvláště když sú čtli, že by on neústupně a úmyslem ovšem zatvrzeným mnohá léta stál v bludiech, odpověděl a řka: „Nikdy sem nižádných bludóv nedržal, aniž držím neústupně, a vždy sem žádal, i dnešní den žádám, naučenie z písma stálejšieho proti tomu, což sem učil, aby mi ukázali. A dnes pravím, že, bych jedniem slovem všěcky bludy mohl zkaziti a přemoci, že bych to rád chtěl srdečně učiniti.“ A když sú v tom odsuzování potupili kniežky jeho o cierkvi svaté i jiné všěchny jeho skládanie latině nebo česky, neb v kterúkoli jinú řěč skrzě jiné přeložené, aby tudiež v Konstanci a jinde, kdež by koli nalezeny byly, skrzě biskupy krajin a zemí byly spáleny. K tomu mistr Jan Hus odpovědě: „I kterak potupujete kniehy mé, poňovadž sem vždy žádal písma lepšieho proti tomu, jenž v těch jest položeno, a dnešní den žádám, a nižádného ste písma proti tomu statečnějšieho do tohoto času neukázali, aniž ste jednoho slova bludného v těch kněhách nedovedli. A kniehy mé v českú neb v jinú řěč přěložené kterak potupujete, jichž ste nikdy neviděli. A byste je viděli, kterak byste jim rozuměli, česky neumějíce?“ A jiných kusóv v tom odsúzení položených proti sobě čtených poslúchaje, klekl na svá kolena, tudiež hledě vzhóru k nebi, nábožně sě modléše. A když jich jeho již odsúdichu, mistr Jan Hus za všichny své nepřátele, tak klečě, sě modléše a řka: „Pane Jezukriste, tebe prosím, pro tvé veliké milosrdenstvie, rač