ob[5v]číslo strany rukopisulaciech až do súdného dne. Ot Měsiece až do hvězd, tu sú anjelé. A ti sú na to ustaveni, aby nás ostřiehali ot zlého. A tu jest nebe jasné a ohnivé barvy. Mladší vece: Kda jest Slunce stvořeno? Mistr odpovědě: Čtvrtý den po tom, kdyžto jest svět stvořen. A ot Slunce jest vešken svět osviecen[l]osviecen] oſweczen. Mladší se otáza: Kde jest Adam stvořen? Mistr vece: V tom miestě, ješto slóve Ebron. A kdyžto jest byl umřel, tehdy jest opět nesen do té jámy, z nížto jest byl stvořen. I naplněna jest opět ta jáma jeho tělem. Mladší vece: A kto jemu přezděl Adam? Mistr jest odpověděl: Když jest byl Adam stvořen, tehdy vedl jej Buoh do ráje, a tu jest vzděl jména všem ve[A6r]číslo strany tisku[6r]číslo strany rukopisucem, což jest Buoh kda stvořil. Mladší se jest otázal: Kde jest Eva stvořena? Mistr vece: V ráji, z Adamova řebra. Mladší se otáza: Kde jest ráj? Mistr vece: Ráj leží na východ slunce na tomto světě a leží tak vysoko, že jest vyšší než tento svět. Mladší vece: Když jest ráj na tomto světě, proč do něho nemuožem vníti? Mistr vece: Neb sú před ním hory velmi veliké a lesové náramně velicí a púště, tma veliká a mhla a bahna, že žádný živý nemuož tam vjíti. Mladší se jest tázal[m]tázal] tazl mistra svého: Milý mistře, pověz mi, kterak dlúho Adam byl v ráji? Mistr jemu odpovědě: Sedm časuov. Mladší vece: To ovoce, ješto jest v ráji stvořeno pro člověka, čemu [A6v]číslo strany tisku[6v]číslo strany rukopisujest již, když jest Adam z ráje vystrčen? Mistr vece: To ovoce ještě neroste nadarmo, nebo to ovoce jedie duše zbožné, ješto sú v ráji. Mladší vece: Těm netřeba jiesti ani píti, anebo ktož pije a jie, musí zažívati pokrm. Mistr vece: Ta řeč jest o tělesném pokrmu. Toho nebažejí duše svaté, ješto sú v ráji, nebo jakož duše sú duchovnie, takéž jich pokrm jest duchovní. A takéž oni zaživú svuoj pokrm, jakož slunce vytáhne vodu z rúchy. Mladší[n]Mladší] Mlaſſy vece: Kterak by se lidé byli plodili, by byli ostali v ráji Adam a Eva? Mistr jest odpověděl řka: Od žádosti, nebo jakž by Adam z ženú[o]žženú] žženu ruce sklesli v žádosti a opět rozpustili, tak by se byli lidé plodili, a to bez všeljakého hřiechu. [A7r]číslo strany tisku